Bylo nás šest 5

22. prosince 2014 v 16:01 | A&K |  Bylo nás šest
Autor: Adel & Kathleen
Žánr: komedie


TH jsou zpět!

"Adíís" … "Adííís!" … "Adýýýý pomoc!" nese se menším rodinným domem na předměstí klidné části Hamburgu. "Co-pořád-ječíš???" ozve se v odpověď, následuje rozzuřené dupání po dřevěných schodech do patra domu, odkud se to zvířecí vytí ozývalo prve. Rozzlobené děvče - ano, naše nešťastnice Adiss - rozrazí dveře do ložnice, kde jako hromádka neštěstí sedí v tureckém sedu na zemi Geo, vedle sebe má pohozený otevřený cestovní kufr. Zřejmě chtěl balit - všechno jeho oblečení se válí po pokoji, jen pár ušmudlaných triček si Georg drží v prackách. "Co to zase je?!" spráskla ruce Adiss a jen kroutila hlavou nad tím, bohužel velmi častým, nadělením. "Jsem si chtěl sbalit," dostane se jí odpovědi. Adiss jen zvedne jedno obočí, z čehož mívá Geo občas panickou hrůzu, protože to znamená, že udělat něco špatně. On samozřejmě nikdy ani trochu netuší, o co jde. "Jsem si hledal trencle," odpoví rychle a čeká ránu, proto se rychle smotá do klubíčka na zemi a čeká, co přijde. Odpovědí mu je jen hluboký nádech a dlooouhý zoufalý výdech člověka, co už všechny vyhlídky na lepší zítřky vzdal. "Ty máš přece v šuplíku! V prvním!" řekne mu jeho milá a odevzdaně mu věci sbalí. Pořád se jí ale plete pod nohy Geův nový psí mazlíček, kterému nemohl vymyslet lepší jméno než 'Můj kamarád'. Zkráceně mu říká 'Kámo'. Adiss na něj volá prostě 'čokle', protože to je malá, zuřivá psí směska, co se nehodí ani na smetiště. Ovšem, u Listingů si své místečko našel. Není třeba říkat, že Adiss občas na Kámu žárlí, jelikož Georg mu dává lásku najevo o něco víc. Ale nakonec, vždyť to je ona, kdo Georgovi pere trenky!


"Děkuju, už jsem to trochu nestíhal," usměje se Geo mile, strach ho už opustil, a vydá se s kufrem do předsíně, v patách s věrnou Adiss a věrným Kámou. "No a toho smetáka si jako nebereš?!" ptá se Adiss s lehkým zděšením, neboť když je s Kámou sama, občas jí ten malý hajzl dělá naschvály a trochu ji děsí, když se tak zvláštně a upřeně dívá. "Vždyť přece víš, že nemá rád cestování," řekne Geo a snaží se zavázat si tkaničku. Měla jsem mu koupit ty se suchým zipem, pomyslí si Adiss, když se Geo marně pokouší o mašličku. Na podesáté se mu to konečně podaří, sám pro sebe se uchechtne, jaký to je pašák, že to tak rychle zvládl, a vykročí ze dveří. "Toho psa pošlu k vašim, nebo se mi zase vysere do postele!" řve Adiss a jen nerada vzpomíná, co se stalo posledně, když jel Georg s kapelou na promo. "Nech ho doma, u našich ho taky nechtěj!" křikne Geo a štráduje si to k brance, v ruce těžký kufr. "Ten kufr je na kolečka!!" křikne na něj taky naštvaná Ady, protože Geo je tak natvrdlý a ještě ke všemu se musí týden starat o toho čokla. Kousek od domu na nebohého basistu troubí černé auto, které ho má spolu s Gustavem dopravit na letiště. "A to se jako ani nerozloučíš?" zavolá na Georga Adiss, který se bez ohlédnutí vydává svižným krokem k autu. "Nojoooo," zabručí, přiklopýtá zpátky k domu, zamilovaně sevře svého Kámu v náručí, navzájem se poslintají, Geo mu jen zašeptá do jeho rozčepýřeného ouška: "Budeš mi chybět!" a zase se rozběhne k autu. "No já jsem tady taky!" řve Ady, teď už opravdu vytočená a s obojím obočím až v půlce čela, jenže Geo jen naloží kufr do auta, radostně zamává a naskočí dovnitř. "Co já jsem komu udělala," posteskne si Adiss a vydá se pět do domu.

Během tohoto srdcervoucího rozloučení Gustav v autě řešil pracovní záležitosti s dvojčaty. Kámen úrazu byl však Georg, který Billovi precizní plány trochu kazil svou nedochvilností. "Už jste měli být pět minut na cestě!" ječel Bill hystericky Gustavovi do telefonu. "Takhle to letadlo zmeškáte!" úpěl a pomalu už jim hledal jiný spoj. "Zklidni, letí to za hodinu," pronesl Gustav pomalu a ještě pomaleji zakroutil hlavou. "Už jedeme. Nashle v Americe!" ukončil hovor a mávl na Gea, který nešikovně rval svůj kufr do auta. Když se mu to konečně podařilo, zase se tak přitrouble usmál a ještě běžel k domu, rozloučit se - S tím smetákem?, podivil se Gustav. "Toho nám byl čert dlužen," zamumlal si pro sebe, ještě než konečně vyrazili se strašlivým pětiminutovým zpožděním směrem k letišti. "Toho mi byl vážně čert dlužen," řekla si Adiss, když naposledy mávla autu, sebrala ze země čokla, který už na ni výstražně vrčel, a šla domů.

"Proč je vlastně ten vůl ještě v kapele?" pištěl skoro ve stejný okamžik Bill v jeho a Tomově překrásném domě v LA. Ach ne, už brzy se zase uvidí. Ale co, Tokio Hotel jsou zpět!

Jupí, dobrodružství!, blesklo Geovi hlavou.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Bylo nás šest'?

Ano 100% (19)

Komentáře

1 Dee Dee | 23. prosince 2014 v 10:35 | Reagovat

*hodně hlasitě se směju a pokouším se tleskat* Nádhera, holky, opět jste nezklamaly :D Tuhle povídku vážně miluju! A čím dál tím víc lituju Adiss, sama malý psy nesnáším, natož se o Kámu starat za okolností, jako jsou v tom "menším rodinném domu na předměstí klidné části Hamburgu" :) Silná to žena! A otázku, kterou vyslovil Bill, bych si na jeho místě asi kladla taky, ale ono by to bez Geoška nešlo... O:-)

2 Michi Michi | Web | 25. prosince 2014 v 14:25 | Reagovat

Chudák Kámo :D :D

3 Amy Amy | 28. prosince 2014 v 17:16 | Reagovat

KÁMA :-D :-D :-D Je pravda, že jsem moc nepřemýšlela nad Geovejma hashtagama, až teď :-D Jestli mu tak fakt říká, tak to je konec :-D :-D Souhlasím s Dee, že je Adiss silná žena, to by jen tak někdo nevydržel! :-D Už se těším na Geovo dobrodružství...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama