On the Edge 5

24. prosince 2014 v 9:34 | A&K |  On the Edge
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


"Cože?!" Tahle zpráva mě docela dostala, to už je druhý člověk, kterého jsem měl jakž takž rád. Kam ten svět spěje?

"Jo. Údajně - nevim, jak to přesně bylo - se vrátila domů, zjistila, že ty tam nejsi, někdo jí řekl, že tě zastřelili a myslela
si, žes to nepřežil, tak se přefetovala od stresu."

"Do hajzlu." Cassie mi bylo opravdu líto. Prakticky umřela kvůli mně.

"Všechno jde do háje, kámo. Všichni umíraj, co je to kurva za svět?"

"Svět fetu, vole."

"Jo no. Je to fakt na hovno."

"Co ty? Jak žiješ?" radši jsem změnil téma.

"Přežívám. Včera jsem byl v tý práci. Je to buzerace, ale za ty prachy mi to stojí."

"Kolik tam bereš, prosimtě?"

"Dostávám 500 na den."


"To je dobrý." přikývl jsem.

"To teda kurva jo. A co ty?"

"No, jak jsem říkal. Nuda. Ale - ta vysmátá doktorka mi dává nějakou látku, která potlačuje chuť na fet, prej to dávaj lidem v léčebně nebo co."

"Takže jako přestáváš?" skočil mi do řeči.

"Co? Nikdy." usmál se.

"Tak se mi to líbí."

"Hned co odtud vypadnu, dáme si spolu slavnostní čáru." zasmál jsem se.

"To si kurva piš." zasmál se taky.

"Pff, už abych byl pryč, tyvole."

"Neboj, kámo. To půjde." Přišla tam ta doktorka.

"Dobrej." usmála se.

"Čau, kotě." udělal si z ní Mike srandu. Šťouchl jsem do něj. Podíval se na mě nechápavě. Ona se na něj podívala a zakroutila hlavou.

"Neviděli jsme se už někde?" prohlídla si ho pořádně.

"Těžko, žiju v trochu jinym světě."

"Bože." povzdychl jsem. Šla mi otevřít okno, Mike se ke mně přitáhnul.

"Tobě se líbí, co?!" šeptl. Poklepal jsem si na hlavu a zakroutil hlavou. To určitě. Co bych dělal s doktorkou. Prohlídla mě.

"Jak jste se dnes vyspal?"

"Šlo to. Ale ta otravná sestřička tady pořád ječela, měl jsem chuť jí praštit." zarazila se. "Nemyslel jsem to doslova." protočil jsem očima a ona si pro sebe přikývla.

"No dobře. Taky mám chuť vás někdy praštit." uchechtla se. "A to nemyslím doslova." mrkla.

"Vy spolu flirtujete?" podivil se Mike.

"Co to meleš, vole? Jsi zfetovanej?" zasmál jsem se.

"Tohle byste neměli říkat přede mnou." uchechtla se.

"Vy byste to na mě neřekla, protože se vám líbím."

"Hoho, to je ale sebevědomí!" zasmála se.

"No jistě. To musí být." pousmál jsem se na ní.

"To určitě jo." přikývla.

"Jak jste se vyspala vy?" když se ptá ona, můžu i já, ne? :D Nejdřív se zarazila, ale pak jen pokrčila rameny.

"Nic moc. Moc toho nenaspím. Jsem pořád tady." pohodila rukou, jakože to je na prd a protáhla se. Myslel jsem, že dostanu infarkt. Ukázala nám kousek břicha, na kterém se rýsovalo tetování houslového klíče na pravé straně na podbříšku. Podíval jsem se na ní, věděl jsem, že mi někoho připomíná, ale nekoukal jsem jí předtim tolik do obličeje, navíc šla z diskotéky, takže vypadala trochu jinak, víc upraveně a tak. Jen jsem rychle hodil oko na Mika, i on si toho všiml. Nejdnou mi to bylo líto, chtělo se mi ze sebe zvracet, teď bych si dal čáru, až bych zhebnul. Monitor začal pípat rychleji, protože s tímhle pocitem se mi zvýšil tep.

"Jste v pořádku? Co se děje?" podivila se.

"To nic. Asi jsem neměl pít moc kafe, co mi Mike přinesl." zalhal jsem.

"Dobře. Tak - " skočil jsem jí do řeči.

"Mohla byste nás nechat o samotě?" podívala se překvapeně a pak jen přikývla, trochu smutně.

"Jistě." odešla.

"Tyvole." položil jsem hlavu do dlaní.

"Ty blbče. Víš, kdo tě léčí?"

"Jo vim, do prdele!"

"Co když mě pozná?? Viděls, jak si mě prohlížela??"

"Nepozná, prosimtě. Třeba si jí připomínal hlasem. Nepozná tě."

"Šahals jí dolů, sebrals jí prachy a ona ti za to zachránila život."

"Drž hubu!" začal jsem se třást.

"Kámo, uklidni se. Ani na to nemysli."

"Tyvole. Musim. Přines mi něco, aspoň trochu."

"To si to chceš dát v nemocnici?? Jsi normální?! Vždyť to poznaj!"

"Do hajzlu. Do hajzlu! Co mám dělat? Já to asi nepřežiju. Potřebuju to, hned."

"Nemysli na to. Dej si Snickersku." dobrej nápad, vytáhl jsem si z šuplíku Snickersku, co mi přinesla a začal jsem jí rychle jíst.

"Tyvole. Teď se jí nebudu moct podívat ani do očí."

"Odkdy máš TY výčitky?"

"Nevim!"

"Tobě se líbí, je to jasný."

"Nelíbí! Je to doktorka a já zasranej feťák!"

"To neznamená, že se ti nemůže líbit!"

"Nezabývám se takovejma ženskejma!"

"Bože, ty jsi takovej tvrdohlavec." Snědl jsem Snickers.

"To je v piči." Přišla tam protivná sestra.

"Konec návštěvních hodin." zamračila se. Nejradši bych vyskočil z postele a vlepil jí facku.

"No jo." zabručel jsem, zamračila se, skoro mě proklela pohledem a odešla. Mike vstal.

"Drž se, kámo." poplácal mě po rameni jako vždycky.

"Musim. Musim odtud co nejdřív vypadnout. Hned co mě hoděj na normální pokoj, podepíšu odchod z nemocnice." přikývl.

"Dobře. Tak se měj."

"Čau." povzdychl jsem. Bůh mě musí sakra nenávidět. Ale jakože hodně. Tohle je v háji. Proč zrovna ona?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'On the Edge'?

Ano 100% (16)

Komentáře

1 Amy Amy | 26. prosince 2014 v 21:03 | Reagovat

Tak to jsem nečekala, zajímavý vývoj! Myslím, že už by Billa ale poznala, kdyby si ho pamatovala. Spíš to teď bude asi Billa užírat a nakonec jí to chtě nechtě řekne sám. Super super, rychle dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama