On the Edge 6

28. prosince 2014 v 11:14 | A&K |  On the Edge
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


Už to byl týden, co jsem viděl tu doktorku naposledy. Nevím, kam zmizela, viděl jsem jí zrovna, když mě převezli na pokoj, což znamenalo můj odchod. Šel jsem proti ní, z mého pohledu už vyčetla, že se jdu rozloučit.
"Vy odcházíte." spíš ohlásila, než že se zeptala, přikývl jsem, lehce posmutněla.
"Snad vám nebude chybět člověk jako já?"
"Možná jste moc sebekritický, ne každý na vás kouká jako na nulu." byl jsem připravený.
"Myslím, že vám řeknu svůj příběh." z nějakého důvodu jsem jí věřil.
"Sakra, teď mám fofr."
"Ještě že existuje mobil." mrkl jsem na ní, vzal jí ruku a její propiskou začal psát svoje telefonní číslo na její ruku pod rukáv.
"Zbláznil jste se?!" zasmála se a třeštila oči. "Za to by mě mohli pro dnešek vyhodit."
"Tak to by přišli o skvělou doktorku." uculila se.
"Nashle."
"Nashle." pokývl jsem hlavou a odešel.


....
Byl jsem zase ve své komunitě, byla tu skvělá atmosféra, slavil se můj návrat. Dali jsme si s Mikem slíbenou mega dávku a zase jsem nemyslel na Cassie, ani na Andyho, a dokonce ani na Rachel, myslel jsem jen na to, jak mi pervitin proudí život.
"No jo, Bill je tu, tak to tu zas žije." zasmáli jsme se.
"Konečně! Už žádný bílý zdi!" zahulákal jsem.
"Dejte všem drogy, to vás vyléčí!" smáli jsme se. Je skvělé být zase "doma".
....
Měl jsem se sejít s Rachel v kavárně, už si tykáme. ;) Oblíkl jsem se pěkně, abych nevypadal jako bezďák, většinou takhle mezi lidí nechodím. Posadil jsem se ke stolu, objednal si kafe a vyhlížel jí. Nebylo to dlouho a viděl jsem jí jít po ulici. Bylo zvláštní jí nevidět v bílém plášti, ale normálně oblečenou. Měla šaty, které odhalovaly její hubené hezké nohy a boty na menších podpatcích, které její nohy ještě opticky prodlužovaly. Výstřih měla decentní, odhaloval čárku, která odděluje prsa. Měla také rozpuštěné vlasy, což jsem na ní ještě neviděl. Byly dlouhé a lehce vlnité. Slušelo jí to, věděla, jak se oblíknout tak, aby si j í lidé všimli. Vešla dovnitř a rozhlídla se. Lehce jsem jí dal vědět, kde jsem a ona si sedla ke mně.
"Ahoj." usmál jsem se. "Sluší ti to."
"Ahoj, díky." uculila se, věděl jsem, že je do mě zakoukaná, bylo to na ní tolik poznat.
"Co si dáš?"
"Zveš mě?" udivila se.
"Jistě."
"Tak jo." pokrčila s úsměvem rameny. To si myslí, že na to nemám nebo co? :D Objednala si pití. "Zvláštní, to je jako rande." zasmál jsem se, ale spíš jí, protože bych nikdy nemohl mít rande s doktorkou.
"Oba víme, že jsme tu kvůli něčemu jinému." přikývla.
"Už se nemůžu dočkat." mrkla na mě. Zhluboka jsem se nadechl.
"Achjo."
"Děláš, jak když jdeš na popravu." zasmála se.
"Připadám si tak!" uchechtl jsem.
"No tak, poslouchám." usmála se, složila ruce a opřela o ně hlavu.
"Tak teda..asi to začalo, když nás s tehdejší kapelou odmítli..." začal jsem vyprávět svůj příběh, řekl jsem jí všechno a ona poslouchala. Poslouchala každé slovo, byla do toho zabraná, v duchu si představovala ty situace, které jsem jí vyprávěl, skoro se do nich očima vžívala. Konečně jsem to dořekl a vydechl jsem, mlčela.
"Řekni něco, je mi divně." uchechtl jsem se nervózně.
"No, já nemám slov. Je to..wow."
"Co?"
"Prošel sis hodně věcmi." přikývl jsem.
"Tak teď mě zanalyzuj, ty psychologu." zasmál jsem se.
"No tak. Jsi závislý, to je všem jasné." uchechtla se. "Tvoje závislost už je nevratná s pomocí sebesama, sám prostě nepřestaneš. Jsi asi ve 3. stádiu, což znamená, že ti brzo přestane droga dávat tu euforii, co ti dává teď a budeš shánět víc a víc, což většinou končí předávkováním čili smrtí. Nehledě na to, že s větší dávkou přichází více peněz a to už neni sranda. Takže takhle.."
"Super." zasmál jsem se lehce.
"Ale nemusel jsi takhle skončit, nemusel jsi hned spadnout do nejhoršího, ale hádám, že to pak jde s partou."
"Jo, ale nestydím se za to, co jsem. To, se stalo, stalo se. To už nezměním a tak to je.
"Ale mohl bys žít jinak, víš to. Jsi civilizovaný, jsi chytrý. Kdyby ses rodině omluvil, určitě by ti chtěli pomoct."
"To nechci řešit."
"Brzo přestaneš mít výdaje na tyhle věci, protože budeš zvyšovat dávky. A kde na to vezmeš? Začneš krást a možná dokonce zabíjet." Kdybys věděla, že už jsem okradl - tebe.
"Aspoň máš nějaký život?"
"A jaký?"
"Nějaká. Netrávím celé dny v práci."
"Myslíš, že jenom pracuju? Taky mám život. Užívám si a určitě líp než ty. Ty většinu život nevnímáš."
"A jak si teda užíváš?"
"Chodím se bavit a tak..i když teď už se asi dlouho bavit nepůjdu."
"Proč?"
"Ále", pohodila rukou. "Taková nehoda."
"Co se stalo?" zajímalo mě to.
"Někdo mě přepadl." Co se jí asi stalo, ty idiote?! Ty ses jí stal!
"Vážně?" chtěl jsem to slyšet z její strany. "Povídej."
"No, já nevím." bylo asi těžký pro ní mluvit.
"No tak - taky jsem ti řekl svůj příběh." povzdychla.
"Prostě jsme šly s kamarádkou z diskotéky. A přiběhli k nám 4 kluci v kapucách. Chytili nás za pusy, abychom nemohly křičet. A začaly nás prohledávat. Měla jsem hrozný strach, že nás znásilní nebo rovnou zabijí. A pak se moje noční můra začala plnit." odmlčela se. Tím, jak trpěla jsem se tak trochu týral, já jí to způsobil, cítil jsem její bolest. Chytil jsem jí ruce a kývl, ať pokračuje.
"Jsem tu s tebou." nadechla se.
"Prostě..ten jeden mi zajel rukou do rozkroku. Byla jsem vyděšená, ještě chvíli a měla bych infarkt. Ale kamarádka kousla toho kluka do prstu a začala ječet, takže se lekli a naštěstí utekli. Měli jsme štěstí."
"Jsou to hajzlové." A já ten největší.
Změnil jsem radši téma a bavili jsme se o radostnějších tématech, hodně jsme se poznali a řekl bych, že jsme se stali přáteli.
....
Seděli jsme s klukama u mě v bytě a dali si dávku, ale bylo toho tak málo, takže nám to nestačilo. Nechtěl jsem si dát, fakt nechtěl, ale když jsem viděl kluky, tak jsem musel, nechtěl jsem o to být ošizený. Jenže jsme neměli peníze na víc. Při mé smůle byla noc a tak Mike navrhl tu největší kravinu..
"Serem na to, jdem někoho okrást, já si chci šlehnout."
"Co? Nejdu." odeskl jsem ho.
"Hale, my s tebou minule taky šli! Takže na tohle ti seru!" Kurva!
"Fajn! Ale ať to máme za sebou!" šel jsem naštvaně s nima.
Měli jsme "štěstí", na tom samém místě šly 3 holky, kluci je obsadili a utišili. Vzal jsem si jedný kabelku a podíval se na ní. Vsadil bych se, že to byla Rachel.
"Rachel?" podivil jsem se. Zíral jsem na ní.
"Co děláš, vole?! Vem prachy a pojď." Kluci začali běžet, tak jsem vzal peněženku a utekl pryč za nima. Co to kurva bylo?!
Šel jsem dobrovolně nakoupit zobží, schoval jsem se totiž za roh ulice a šel jí hned napsat.
<Rachel, jsi v pořádku?> Pak jsem šel nakoupit.
Rachel
Probudila mě sms. Podívala jsem se na hodiny - 2 ráno. Kdo mi sakra píše ve 2 ráno? Podívala jsem se na zprávu. Co mu je?
<Nejsem, probudils mě. Co by mi mělo být?>
<Nic, spinkej ;)> tohle není jen tak.
<Co se děje?>
<Nic.Vážně> Je 100% zfetovaný. Co jiného by dělal takhle pozdě.
<Nechceš se stavit? Už neusnu.> Chvíli mu trvalo než odepsal, nejspíš váhal.
<No nevím, jsem unavený.>
<Mám tu Snickers. ;)> musela jsem ho nějak nalákat.
<Tak jo. :D> Tak to jsem zvědavá, jak bude vypadat.
<Ok, čekám tě :)> Vstala jsem, rozsvítila v obejváku a udělala si kafe, abych se probudila. Jsem na něj zvědavá.Mo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'On the Edge'?

Ano 100% (16)

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 28. prosince 2014 v 11:21 | Reagovat

skvelý diel :) teším sa na ďalší :)

2 Michi Michi | Web | 29. prosince 2014 v 19:05 | Reagovat

Má to dobrý potenciál, jen je to místy trochu zmatené. Neuškodilo by dát si s tím trochu více práce a o něco detailněji rozepisovat některé situace. Část s okradením je docela matoucí pro čtenáře :) Ale jinak dobrý díl.

3 Amy Amy | 29. prosince 2014 v 22:17 | Reagovat

[2]: Souhlasím, taky jsem byla trochu zmatená, hlavně ve jméně hlavní představitelky :-O Ale povídka se mi líbí, těším se na další díl :-)

4 Michi Michi | Web | 30. prosince 2014 v 23:25 | Reagovat

[3]: Přesně tak :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama