The Guilty Ones 2

19. prosince 2014 v 16:33 | A&K |  The Guilty Ones
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


"Jo! P-počkej! Jen si vezmu bundu a půjdeme."

"Dobře." Uchechtla jsem se jeho nadšení. Počkala jsem na něj a pak jsme spolu šli do auta. Nastoupila jsem k němu a Saki nás odvezl do hotelu. Vešli jsme dovnitř a on jel zpátky do klubu, kvůli ostatním.

"No..tak se měj." Usmála jsem se. "Třeba se ještě uvidíme.."

"Cože? Ne!"

"Cože?" podívala jsem se na něj dotčeně. "Tak ne.."

"Nenene, tak jsem to nemyslel, musím..musím tě doprovodit do pokoje! Co bych to byl za gentlemana??" uchechtla jsem se s úlevou.

"Dobře, jak chceš." Tak jsme teda šli do mýho pokoje. Vešla jsem dovnitř a on pořád stál u dveří. "No..nechceš jít dovnitř?"

"No, já nevim.." a hned na to odpověděl "tak jo" vtrhl do pokoje. Usmála jsem se pro sebe, jak je nenápadnej. Nabídla jsem mu pití a chvíli jsme popíjeli.


Ani nevím jak, ale po chvíli už jsme byli v sobě. Líbali jsme se hladově a navzájem si hráli s jazykama. Bill mi vjížděl rukou do vlasů a druhou rukou mě hladil po rameni. Sundal mi triko a začal mě líbat na krku, zaklonila jsem hlavu. Přejel mi prstem od krku až dolů po páteři, zachvěla jsem se. Jakoby věděl, co se mi líbí. Jako by ze mě uměl číst. Podprsenka byla dole. Přejížděl mi jazykem po bradavkách a sál je. Položil mě přitom na záda. Lehké vzdychnutí vyšlo z mých úst, stále mě líbal na bradavkách a rukou přejížděl přes moje břicho. Neobtěžoval se s rozepnutím mojí sukně, takže to vzal z druhý strany a jel mi pomalu po noze až do rozkroku. Vrátil se k mýmu krku a rukou zajel do kalhotek. Zalapala jsem po dechu, přejížděla jsem mu rukama po zádech a přitom sundala triko. Strčil do mě jeden prst, pak druhý. Vylézalo ze mě další vzdychání. Hladově mě políbil a zajel mi jazykem do úst, líbala jsem ho nazpátek. Když už jsem cítila vyvrcholení, zaryla jsem mu nehty do zad, naposled jsem zalapala po dechu a pak vykřikla v rozkoši. Sundal mi zbytek oblečení. Přetočila jsem se na něj, rozepla mu kalhoty, stáhla je trochu níž a uvolnila jsem z boxerek jeho naběhlý penis. Začala jsem ho olizovat, sát, hrát si s ním a pozorovat ho, jak si to užívá. Pokaždé, když jsem sjela pusou nahoru a dolů, přivřel oči, pootevřel ústa a hluboce vydechl. Dělala jsem ho pusou a rukama si hrála s jeho koulema. To ho dostalo na kolena. Začala jsem je jemně olizovat. Zavřel oči a už jsem cítila jeho erekci na svym těle.

"Kurva..oh kurva.." oddychoval. Usmála jsem se na něj, vrátila se k jeho puse a věnovala mu polibek. Konečně otevřel oči. "Děkuju." Zasmála jsem se.

"Já děkuju tobě." Pohladila jsem ho po tváři.

"To nemusíš, ještě to není všechno" přetočil se na mě, položil mi ruce za hlavu, chytil je. Obmotala jsem kolem něj nohy.

"Zajeď pomalu, prosím." Přikývl, pak se zamyslel.

"Proč?"

"Dlouhá historie. Teď není vhodná chvíle to rozebírat." Usmál se.

"Dobře." Začal mi olíbávat obličej a pomalu do mě zajel. Vydechla jsem v potěšení. Začali jsme pomalu a z hezkýho, romantickýho sexu se stala divoká, nekontrolovatelná vášeň. Dělali jsme to nejmíň ve 4 polohách a pořád jsme neměli dost. Prostě jsme šukali. Pořád a pořád.

"Bože.." vydechl Bill a oddychoval. Ležela jsem vedle něj a usmívala se.

"Já ošukala Billa Kaulitze." Začala jsem se smát.

"Cože?" zasmál se. Tak to vůbec. "Já ošukal tebe!" smála jsem se ještě víc. Po chvíli jsem se přestala smát a on se na mě podíval vážným pohledem.

"Co?" dívala jsem se na něj a pohladila ho po tváři.

"Nic." Usmál se. "Jsem rád, že jsem tě potkal."

"No jo, takhle by sis nevrznul s každou" zasmála jsem se a on můj smích utišil polibkem.

"Mlč už." Věnoval mi polibky po obličeji a já se usmála. Pak jsem usla.

Probudila jsem se pozdě v noci, podívala jsem se na něj. Spal.

Jak poznáte, že jste potkali toho pravýho? Je to pohledem? Je to dotykem? Polibkem? Je to směska všech těchto věcí. Když jsem ho viděla, když jsme se dotýkali. Veděla jsem to. Když mě políbil, nemohla jsem váhat. A s každým dalším polibkem přišel hlubší cit.

Byl tak krásný v záři měsíce. Obdivovala jsem ho tak silně, až mě to děsilo. Co když ho zítra nenechám odejít? Co když ráno zmizí a já už ho nikdy neuvidím? Co když se mi to všechno jen zdá? Musím ho nechat jít. Každý máme svůj život a tak to musí zůstat. I kdybych ho sebevíc milovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'The Guilty Ones'?

Ano 100% (15)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama