Útěkem se nic nevyřeší! 1

9. prosince 2014 v 22:54 | A&K |  Útěkem se nic nevyřeší!
Autor: Kathleen
Žánr: romantické drama

První zástupce romantických a zaláskovaných povídek je tu - s Billoušem v hlavní roli. Povídku jsem začala psát někdy v roce 2011 a po sotva třech dokončených dílech neotevřela až do letošního podzimu. S 'comebackem' kluků přišla i nová inspirace a chuť jí znovu rozepsat, snad to byl ten správný impuls! Příjemné čtení :-)


Zvony Hamburského kostela se rozezvoní s pomalu narůstajícícm ostrým zvukem varhan. K uším celého osazenstva se doline už tak známá a ohraná melodie. Melodie, která je předehrou pro spojení dvou lidí. Melodie, která se jim už navždy vryje do paměti. Nikde však není psáno, že na ní budou vzpomínat s hřejivým pocitem u srdce…

Mladá dívka stála v krásných, sněhově bílých šatech před monumentálními kostelními vraty. Celá se třásla, pevně svírala svou svatební kytici a na tváři nesla posmutnělý výraz. Srdce jí vynechalo úder, když se vrata před ní začala pomalu otevírat a zraky všech přítomných se rázem stočily na ni. Nevadila jí pozornost, byla na ní zvyklá, ba dokonce ji zbožňovala. Dnes tomu však bylo jinak.

Jen pár krůčků jí dělilo od onoho místa, jen pár krůčků a spočinula by v náručí svého nastávajícího. Tlumený klapot podpatků ustal spolu se zpěvem až kýčovitě zdobeného hudebního nástroje. V pohledech všech se rázem objevilo překvapení. Dívka zůstala stát jako přikovaná, pod schody, pod oltářem, neschopna jediného kroku. Její hlasité nádechy bylo to jediné, co se v obrovské náboženské stavbě ozývalo.

Jindy sotva slyšitelný pád pár bílých květin, jejichž lístky se rozletěly do všech stran, byli v tu chvíli slyšet jako rána z děla. První slza si našla cestičku po lících mladičké dívky, která se bez ohledu na ostatní rozutekla ven z kostela. Z davu hlasitě naříkajících lidí za sebou slyšela volat své jméno, které postupně ztrácelo na hlasitosti i významu…


Slunce už dávno zapadlo, začíná se smrákat, déšť mě už několikrát zmáčel, ale vlastně to ani nevnímám. Toulám se už několik hodin městem a ani nevím, kam jdu. Je mi jedno, co si myslí ostatní, je mi jedno všechno. Utekla jsem ze své vlastní svatby a ani nechci pomyslet na to, co bude, až se vrátím. Důležité je, že jsem volná. Nevzala jsem si ho a znovu mám naději, že jednou budu mít šťastný život.

Mému otci nikdy nezáleželo na mém pohodlí, nebo podle něj nesmyslných přáních a tužbách. Byl tu vždycky jen on a jeho práce. Jediné, co mě dělalo jeho dcerou, bylo jeho jméno v mém rodném listě. Jinak jsem byla vlastně jen jeho druhá ruka ve firmě a osobní poskok. Všichni říkají, že takový ale nebyl vždycky. Maminka umřela, když mi bylo devět a od té doby žije táta jen svou prací. To ho ale přeci vůbec neomlouvá, není jediný, komu se stýská!

A dneškem se jeho egoismus potvrdil na plné čáře. Jeho nový obchodní partner, na němž otci nepředstavitelně záleželo, má syna. Jen proto, že jsme si spolu rozuměli a byli dobrými přáteli, ho nejspíš otec přesvědčil, aby mě požádal o ruku. Jenže jsem ho nemilovala, a proto jsem dnes nechtěla udělat největší chybu svého života a rozhodla se jednou neudělat něco, co otec poručil. Možná to vypadá, jako když žiju v nějakých pohádkách, ale věřím v osud a vím, že tohle neměl být ten můj.

Drdol se svatebními ozdůbkami už dávno ztratil svou podobu a ráno krásně vypadající šaty jsou teď celé ušmudlané. Zničeně dojdu k obrovskému, nepřekvapivě liduprázdnému městskému parku. Kdo by se taky v tuhle hodinu procházel parkem? To jenom já jsem celý den za blázna, co se po městě prochází ve svatebním. Kleknu si ke krásně osvícené fontáně a sleduji pramínky vody, jak se mezi sebou hašteří. Už ani nemám sílu brečet. Pro koho taky?

"Neměla by být nevěsta náhodou na svatbě?" ozve se za mnou příjemný melodický hlas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Útěkem se nic nevyřeší!'?

Ano 100% (23)

Komentáře

1 Mirissss Mirissss | 12. prosince 2014 v 20:59 | Reagovat

Moc se mě to líbí, těším se na pokračování! Jsem zvědavá kdo tam bude...

2 Ireth Ireth | 13. prosince 2014 v 12:01 | Reagovat

Já předpokládám, že ten "melodický hlas", bude asi patřit Billovi, ne ? Když tam má být za hlavního hrdinu... :-)
Zatím se to jeví docela zajímavě, jsem zvědavá na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama