Bude nám dobře 12

27. ledna 2015 v 14:46 | A&K |  Bude nám dobře
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


"Slibuju." Pohladil mě po vlasech. "Pojď. Vezmeš si něco na bolest hlavy a půjdeš si lehnout."
"Děkuju." Šla jsem s ním do kuchyně. Člověk, kterýho jsem včera tak trápila, mi nakonec pomáhá. Nikdy bych do Toma neřekla, jak umí pomoct. Byla jsem mu za to hrozně vděčná.
……
Uběhlo pár dní od našeho incidentu s Billem. Nemluvil se mnou, naprosto mě ignoroval. Linda tam opravdu chodila. Myslím, že mi dělal naschvály, abych slyšela, že je u něj v pokoji a že si užívaj. Trhalo mi to srdce, a o to mu šlo. Řekl mi, že ho pomalu roztrhá na kousky. To se mu povedlo. Strávila jsem hodně času s Tomem, protože jsem se doma nudila a moc kamarádek jsem neměla. Takže jsme spolu chodili venčit psy a nakupovat, nebo se jen tak projít do města. Bylo to fajn.
Seděla jsem v pokoji. Simone s tátou se hádali, to dělali poslední dobu často, až mě to trochu děsilo. Šla jsem k Tomovi do pokoje.
"Ahoj." Sedla jsem si k němu na postel.
"Ahoj." Pousmál se na mě. "Proč se zase hádaj?"
"Nevím, ale nejspíš to bude tím, že je táta ignorant a stará se jen o sebe. Což vím z vlastních zkušeností." Hodně jsme mluvili, takže o mně za tu chvíli věděl skoro všechno.
"Aha. To je blbý."
"Jo, to mi povídej. Z nudy jsem si udělala na nehtech německou vlajku." Ukázala jsem mu ruku.
"Hmmm, cool." Zasmál se.
"Viď." Taky jsem se zasmála.
"Namaluju si to na čelo." Usmíval se.
"Tak namaluj, chceš pomoct?" šťouchla jsem do něj jemně.
"Co si to dovoluješ?" šťouchl do mě taky, malinko. Zasmála jsem se, šťouchla jsem do něj víc.
"Tak tos neměla." Díval se na mě vážně.
"Uuuh, co mi uděláš?" smála jsem se. Povalil mě na postel a začal lechtat.
"Aaaaa, Tomeeee. Neeeeee.." smála jsem.
"Říkal jsem ti to." Smál se a lechtal mě.
"Tomeee, já se počůrááám." Tekly mi slzy od smíchu. Otevřely se dveře, podívala jsem se tam, stál tam Bill a zíral na nás.
"Co je?" zeptal se ho Tom a pustil mě.
"Chtěl jsem s tebou mluvit, ale zřejmě jsi zaneprázdněný něčím nudnějším." Samozřejmě. Co nejvíc mi dával najevo, že mě nesnáší.
"No, tak já za tebou za chvíli přijdu."
"Fajn." Zavřel za sebou, trochu silnějš než bylo třeba.
"Co ho žere?"
"Žárlí." Usmál se.
"Fakticky??"
"Jo. Všiml si, že se spolu teď víc bavíme a to ho žere."
"Takže o mě mluví? Co o mě říká??"
"To bych ti neměl říkat. Slíbil jsem mu to."
"Tomeee, prosíím." Udělala jsem na něj psí oči.
"Nee. Prostě. Myslí na tebe, ale nechce ti odpustit. To je všechno, co ti řeknu." Usmála jsem se.
"Tak on na mě myslí. Páni."
"Tak já s nim jdu mluvit."
"Dobře." Usmála jsem se a rozvalila se v jeho posteli. Uchechtl se a šel.
"Tome?" zastavil se a otočil se na mě.
"Ano?"
"Jsi hrozně fajn." Usmála jsem se. "Až si najdeš holku, ta holka nebude litovat." Usmál se sladce.
"Děkuju." Odešel. Takže Bill na mě myslí. To mě potěšilo. Musím vymyslet něco, aby mi odpustil. Já bez něj nejsem.
Tom se vrátil, vstala jsem z postele. "Tak co?"
"Bill mi právě dal požehnání, že si tě můžu nechat, že tě nechce." Sedla jsem si zase. Dívala jsem se na něj.
"To opravdu řekl?"
"Jo, řekl." Tak teď mě naštval. Zvedla jsem se a šla za nim. Vtrhla jsem do jeho pokoje.
"Nemyslíš, že to trochu přeháníš?"
"Nemam čas. Jdu volat Lindě, ať se staví."
"Přestaň!" otočil se na mě.
"Tak ty na mě chceš řvát?"
"Hale, já vím, že jsem to totálně posrala a že mě můžeš nesnášet, ale už uběhlo pár dní, tak mi to do prdele přestaň předhazovat!"
"Měla by ses ztišit."
"Já na ně seru! Ty už mi lezeš pěkně na nervy!"
"A co s tim hodláš udělat?"
"Nic."
"Nic?"
"Bille." Ztišila jsem hlas. "Já tě miluju. A chci, abys mi konečně odpustil. Ale ty jsi jak..blbec."
"Ublížila jsi mi!"
"Já to vím! A mrzí mě to! Moc! Ale co mám ještě udělat?? Mám kvůli tobě skočit z mostu??"
"Ne, to nedělej." Podívala jsem se zmateně.
"Takže o mě máš pořád ještě starost?"
"Ne." Podíval se jinam.
"Víš, že ti lhaní moc nejde."
"I kdyby jo, nic to nemění."
"Odpusť mi už! Já tě potřebuju." Chvíli na mě zíral.
"Víš, jak je to těžký?"
"Nevím, ale umím si to představit."
"Ne, neumíš. Jsi tak sobecká."
"To uznávám. Ale to nemění nic na tom, že k tobě cítím obrovskou lásku. Víš, jak trpím? Moc trpím."
"A jak já."
"Tak už mi odpusť." Šla jsem k němu blíž a položila mu ruku na tvář. Trochu ucukl, ale nechala jsem jí tam. "Patříme k sobě."
"Je to moc složitý."
"Tak to udělej lehčí."
"Jak?"
"Mysli na to hezký." Povzdychl. "Dneska ve 12 půjdu za barák na louku, pokud přijdeš, beru to jako, žes mi odpustil. Pokud nepřijdeš, odjedu k mámě. Nevydržím se na tebe dívat a nepolíbit tě." Otočila jsem se na patě a odešla jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Bude nám dobře'?

Ano 100% (12)

Komentáře

1 Ireth Ireth | 28. ledna 2015 v 10:50 | Reagovat

No nevím, teď to vypadá, že pokud ji Bill miluje a nechce aby odešla, bude jí muset odpustit. Ale je to na houby, někoho podrazit a pak mu dávat ultimata ve stylu: odpusť mi nebo odejdu. Ideální by bylo, kdyby tam Bill nepřišel, ona chtěla odjet ale táta jí to zatrhnul :-) Pak by jí nezbylo nic jiného než prostě o Billa bojovat. Dluží mu to...

2 Michi Michi | Web | 28. ledna 2015 v 13:06 | Reagovat

[1]: Musím souhlasit. Takhle ho zahnala do kouta.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama