Bude nám dobře 13

29. ledna 2015 v 22:10 | A&K |  Bude nám dobře
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


00:00
Seděla jsem tam a on nikde. Ještě jsem čekala. Pořád jsem měla tu naději, že přijde. Ale nepřišel.
Čekala jsem do čtvrt na 1. Už mi byla zima a taky jsem se docela bála být tam sama. A on se ani neobtěžoval přijít. Zvedla jsem se a šla po louce. Slzy mi začaly stékat po tvářích. Opět. Šla jsem se sklopenou hlavou a popotahovala. Nasadila jsem si kapuci, a jak jsem se dívala na zem, narazila jsem do někoho ramenem.
"Pardon." Pípla jsem a šla dál.
"Emily?" Zastavila jsem se a pomalu se otočila.
"Bille?" vydechla jsem.
"Jsem to já." Rozeběhla jsem se k němu a pevně ho objala.
"Proč pláčeš?"
"Nepřišel jsi.." držela jsem ho pevně.
"Máma číhala."
"Mohl jsi aspoň napsat." Vzlykla jsem.
"Já vím, promiň. Neplač, ššš." Držel si mě pevně u sebe. Určitě to udělal schválně, aby mě vytrestal.
"Je mi to tak líto. Všechno, co jsem ti kdy udělala."


"To nic. Odpouštím ti."
"Vážně?" Podívala jsem se na něj.
"Jinak bych tu nebyl, hlupáčku." Sundal mi kapuci a pohladil mě po vlasech.
"Proč?"
"Proč co?"
"Proč mi odpouštíš? Nezasloužím si to."
"Protože. Jsem na tebe pořád myslel a..chyběla jsi mi. A prostě - já tě miluju."
"Bille, já tebe 100x víc."
"Já tebe 1000000x" Musela jsem se zasmát a držela jsem si ho. "Pojď domů. Jsi promrzlá." Přikývla jsem, sundal si bundu a dal mi jí přes ramena. Chytil mě za ruku a společně jsme šli domů.
Přišli jsme a šli tajně do jeho pokoje.
"Musím tě zahřát." Začal mě svlíkat. Když už jsem byla ve spodním prádle, svlíkl se do boxerek. Lehli jsme si vedle sebe, pevně si mě k sobě přitáhl, aby mě zahřál vlastním tělem. Dívali jsme se na sebe, přejela jsem mu rukou po tváři.
"Jsi tak krásnej."
"To není pravda."
"To JE pravda. Máš ty nejkrásnější oči, jaký jsem kdy viděla. Máš pěkný rysy a tvar obličeje. A tvoje rty - tak hebký. Mohla bych je líbat pořád a pořád." Usmíval se na mě.
"Ty jsi ale krásnější." Dal mi prst na pusu, abych nemohla odporovat. "Máš krásnou barvu očí. Tak modrý a hluboký jako moře. Tvoje rty. Tvůj úsměv. Jsi nádherná." Jen jsem se na něj usmívala.
"Moc lituju toho, že jsem tě uhodil. Moc se ti za to omlouvám."
"Nenene. To je v pořádku."
"Já z toho potom byl uplně v šoku. Styděl jsem se za sebe. Bože."
"Bille, to je v pořádku. Já tě chápu. Neměla jsem do tebe ještě víc rejt. Odpouštím ti to."
"Děkuju." Políbil mě.
"Říkal ti něco Tom? Hodně jsme se spolu teď bavili."
"No, je do tebe zamilovanej, to už víš."
"Myslíš, že vezme těžce, že jsme se usmířili?"
"To nevím. Ale vím, že po tobě nepůjde. Jsi moje."
"Přejde ho to?"
"Já myslim, že jo."
"Je do mě zamilovanej už dýl."
"Já vím."
"On ti to hned řekl? Už předtím?"
"Jo?"
"Proč jsi mi to neřekl?!" šťouchla jsem do něj.
"Nechtěl jsem tě tím zatěžovat. Věděl, že sis vybrala mě a tim jsi pro něj byla zakázaná."
"Aha."
"Hrozně si ho vážím, že ti odolal. Muselo to pro něj bejt moc těžký."
"Jo, věděla jsem, že ke mně něco cítí a využila jsem to." Povzdychla jsem.
"Nejen že k tobě něco cítí. Jsi tak sexy, že ti není lehký jen tak odolat." Chytil mě za zadek a nalepil na sebe. Uchechtla jsem se a zívla.
"Týjo, jsem unavená."
"Já taky. Jdeme spát." Usmál se.
"Co ti dole?"
"Jdou ráno do práce."
"Dobře, tak dobrou."
"Sladký sny."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Bude nám dobře'?

Ano 100% (12)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama