Kind of Weird Girl 3

22. ledna 2015 v 22:49 | A&K |  Kind of Weird Girl
Autor: Michi
Žánr: romantická komedie


"Všechna lidská hloupost začíná tam, kde končí jiná. Možná mohu být poučena, ale slepá zůstanu napořád."

Doufala jsem, že každá další návštěva pláže bude stejně úžasná, jako ta první. Uchvátí mě prostředí, nadšeně si budu prohlížet všechny usměvavé tváře a bláznit na jemném písku, nebo se potápět v osvěžujícím moři. Když jsem ale bezmocně zarývala paty do betonu, abych ho nedrhla břichem, začal se mě zmocňovat opačný dojem. Na pláži bylo všechno perfektní, moje výlety na ní ale zdaleka ne. Pokaždé to zavánělo nějakým průšvihem. Nejprve zmrzlina na cizím tričku, potom rozbitá kabelka a nyní …
Podobně jako ostatní lidé jsem si myslela, že chodit se psem na pláž je dobrý nápad. Zvykne si na velké davy, bude mít dostatek prostoru k proběhnutí a ještě se potká s jinými psy. Jenomže nic z toho neplatí, pokud vám pes nerozumí ani slovo a všechny povely nebo jeho výcvik jsou vám absolutně k ničemu.

"Pegasi, přestaň mě tak táhnout!" zaúpěla jsem už po několikáté a opět bezvýsledně. Pes tvrdohlavě pokračoval dál s čenichem skloněným k zemi a následoval stopu, kterou již na začátku pláže zachytil. Křečovitě jsem svírala kožené vodítko v ruce a snažila se alespoň nespadnout, když už jsem ho nedokázala udržet u svých nohou. Ať jsem se však snažila sebevíc, nepomáhalo ani tahání zpátky, ani napomínání, natož povolování vodítka. Jakmile Pegas zaznamenal, že jsem mu dala o trochu větší volnost, začal táhnout ještě urputněji, takže jsem za ním poletovala jako bezcenný náklad.

"Pegasi! Pegasi, no tak! Přestaň s tím!" chytila jsem vodítko do obou rukou a vší silou zatáhla, abych psa na chvíli zastavila. Potřebovala jsem si odpočinout od velkých skoků, které jsem za ním dělala, a především ulevit bolavým rukám od neustálého svírání vodítka. Kupodivu Pegas skutečně zastavil, posadil se a jako solná socha zůstal hledět před sebe.
"Bože," vydechla jsem zmoženě, předklonila se a zapřela se dlaněmi o stehna. Venčení Pegase se dalo přirovnat k pořádně tvrdému posilování v tělocvičně. Ještě horší však bylo jeho nepředvídatelné chování. Znovu jsem se zhluboka nadechla a vydechla, když se mi do zorného pole dostaly špičky tmavých bot. Zamrkala jsem na černé tenisky.
"Na procházce?" ozvalo se pobaveným tónem nade mnou. Sklonila jsem hlavu ještě o kousek níž a s nádechem se narovnala.
"Tak nějak," odpověděla jsem s pohledem upřeným do Tomovy usměvavé tváře. "A ty očividně taky."
Tom souhlasně pokývl, přejel pohledem na sedícího Timona u své nohy, který vesele vrtěl ocasem, a poté se zadíval na nehybného Pegase. Zdálo se, že jejich přítomnost ani nezaznamenal.
"Máš pěknýho psa," zvedl nakonec pohled zase ke mně.
"Díky. Akorát, že mě vůbec neposlouchá," posteskla jsem si. Tom povytáhl obočí.
"Netrénovala jsi ho?"
"Já? Ne," zadívala jsem se na Pegasova černá záda. Měl mohutnou hlavu i trup, lesklé černé chlupy a svěšené uši. "Má policejní výcvik."
"Policejní?" zopakoval po mě Tom překvapeně a následoval můj pohled.
"Tak proto sedí takhle nehnutě… Policejní pes by ale poslouchat měl, ne?" stočil ke mně tmavě hnědé oči, do kterých jsem se na okamžik zahleděla. Tvarem připomínaly mandle, byly hluboké a jiskrné. Ihned mě znovu přepadl pocit, že je odněkud znám.
"Jo, to by měl," přisvědčila jsem. "Jenomže ten blbec rozumí jen německy a já umím německy říct akorát 'achtung, achtung' nebo 'fick mich', přičemž si nejsem ani pořádně jistá, co to přesně znamená," pokrčila jsem rameny. Tom vyvalil oči, polkl velký doušek vody, které se právě napil z malé plastové lahve, a se zakuckáním část vyprskl na zem. Překvapeně jsem se na něj podívala, vzápětí jsem k němu však duchaplně přikročila a začala mu dlaní bušit do zad.
"Jsi v pořádku?" zadívala jsem se na něj starostlivě, když se jeho kuckání začalo utlumovat. Tom zakýval hlavou na souhlas, hřbetem ruky si přetřel rychle oči, do kterých mu při dušení vhrkly slzy a s hlubokým nádechem se pomalu narovnal.
"Tu druhou věc- tu bys raději říkat neměla," vymáčkl ze sebe s obličejem ještě stále zrudlým od kašle.
"Proč ne? Myslela jsem, že to znamená 'do prdele'," zamrkala jsem nevinně. Tom neurčitě trhl hlavou do strany.
"Spíš to znamená… něco trochu… o dost jiného," zamručel. Když si všiml, jak jsem nechápavě svraštila obočí, poškrábal se zamyšleně na krku.
"Kdyby to znamenalo 'do prdele'… Bylo by to doslova. Úplně," osvětlil mi vzápětí s neidentifikovatelným výrazem ve tváři. Uprostřed nádechu k odpovědi jsem se zarazila.
"Ouh," vyšlo ze mě, když jsem význam těch slov pochopila.
"Takže to teda znamená-"
Tom přikývl na souhlas, načež mezi námi zavládlo hrobové ticho. Proboha, jak jsme se dostali k takovému tématu??
"Jestli chceš, můžu ti pár povelů ukázat," prolomil Tom ticho po několika minutách trapného přešlapování na místě.
"Umíš německy?" zadívala jsem se na něj překvapeně.
"Jasně. Ještě, aby ne," přisvědčil Tom s širokým úsměvem. Nadšeně jsem mu ho oplatila.
"Zachránil bys mě!"
"Jestli máš teď čas, můžeme zajít do parku. Je tam větší klid," pokývl Tom hlavou za sebe. Rychle jsem vytáhla z kapsy mobil a překontrolovala na displayi čas.
"Mám ještě hodinu," konstatovala jsem.
"Fajn. Tak jdeme," trhl Tom vodítkem, aby upozornil Timona, a podíval se na sedícího rotvajlera. "Jak se jmenuje?"
"Pegas," odpověděla jsem a dál lomcovala vodítkem, abych přiměla psa k pohybu.
"Pegasi, k noze! Jdeme," zavelel Tom německy. Rotvajler se okamžitě zdvihl, přiřadil se mu k pravé noze a rozešel se. Údivem jsem pootevřela pusu. Bylo to úplně poprvé, co jsem ho viděla reagovat na nějaký povel, aniž by mu musel být několikrát zopakován. Ale konečně jsem vedle něj mohla normálně jít a nepořádat s ním gladiátorské zápasy.

Park se mi okamžitě zalíbil.
Byl v něm sotva zlomek lidí oproti pláži, ze tří stran byl od silnice chráněn listnatými stromy a dalších několik jich rostlo různorodě uvnitř. Upravená cesta se klikatila kolem dokola až k velkému květinovému záhonu, který měl uprostřed kamennou fontánku ve tvaru malého andělíčka držící džbán, z něhož stékala voda dolů do prostorného umyvadla. Všude byl příjemný klid a stín.
Poté, co mi Tom vysvětlil, a rovněž názorně předvedl, několik základních povelů, nechali jsme psy na volno běhat kolem, a sami obsadili čerstvě natřenou lavičku s klenutými opěrkami tmavě zelené barvy a o něco světlejšími prkny.
"Takhle vycvičenýho psa jsem ještě neviděl," hlesl Tom, když dosedl vedle mě a očima sledoval Timona s Pegasem pobíhající před námi na trávě.
"V Německu kladou na výcvik policejních psů asi opravdu velký důraz," pokývala jsem souhlasně hlavou. Tom se pobaveně uchechtl.
"Nikdy jsem si nevšiml."
"Ty jsi žil v Německu?" podívala jsem se na něj tázavě.
"Jo, žil," kývl Tom s potměšilým úsměvem na rtech. "Vlastně jsem se tam narodil."
Překvapeně jsem zamrkala. Tušila jsem, že nebude rodilý Američan, na to měl dost výrazný přízvuk, na souseda jsem ho však netypovala. Sotva jsem si v hlavě srovnala, že je z Německa, přepadlo mě neblahé tušení.
"Proboha," vydechla jsem zhrozena. Tom se na mě tázavě zadíval.
"Co je? To ti přijdou Němci tak hrozní?" pozastavil se nad mým zděšeným výrazem. S pootevřenými rty jsem zakroutila pomalu hlavou a jen velmi neochotně k němu otočila tvář.
"Proboha!" vyšlo ze mě po druhé, tentokrát však naprosto zoufalým tónem. To už jsem ale vyskočila z lavičky na nohy a ukázala na něj prstem.
"Teď už vím, proč ses mi zdál tak povědomý! Ty jsi Tom! Tom Kaulitz!" vyhrkla jsem. Tom povytáhl obočí.
"Takže mě znáš," konstatoval klidně.
"Samozřejmě! Jak bych nemohla?" zakývala jsem horlivě hlavou a přitiskla si dlaň na čelo. "Už poprvé ses mi zdál povědomý, ale nedokázala jsem přijít na to, koho mi tak připomínáš. Vůbec mi to nedošlo! Vypadáš teď úplně jinak."
Tom sjel na lavičce o něco níž, roztažené paže si položil na opěrátko a naprosto nevzrušeně pozoroval mé pochodování z jedné strany na druhou.
"Jak to, že mi to nedošlo? Ta tvář, hlas a tvoje oči! Nechápu, že mi to trvalo tak dlouho. Já jsem tě vážně nepoznala. To je trapný," sjela jsem dlaní na své oči a bezmocně zakroutila hlavou nad svou vlastní hloupostí. Kdykoli předtím bych přísahala, že bych kohokoli z Tokio Hotel poznala i na dálku, ale teď? Po tolika letech? Jak to bylo vlastně dlouho, co zmizeli a já se o ně přestala zajímat? Tři, možná čtyři roky? Nenapadlo by mě, že se takhle změní. Ačkoli to bylo předvídatelné. Jenomže já si nedala dohromady ani dvě a dvě.
"Co přesně je na tom trapný?" otázal se Tom zaujatě. Roztáhla jsem prsty, abych na něj skrze ně viděla.
"Přeci to, že jsem tě nepoznala."
"A záleží na tom?"
"To já nevím," pokrčila jsem rameny. "Neurazilo tě to?"
Tom se pobaveně rozesmál.
"Proč by mělo? Odstěhoval jsem se do LA právě proto, aby mě tu lidi na ulici nepoznávali."
"V tom případě jsi misi splnil," ušklíbla jsem se na něj. Tom se okamžitě přestal smát a významně vytáhl obočí až do půlky čela.
"Co to bylo?"
"Co máš na mysli?" zeptala jsem se nechápavě.
"Ten tvůj výraz. Ty ses na mě ušklíbla?" probodl mě zkoumavým pohledem.
"No a?" pokrčila jsem rameny.
"Jak sis mohla dovolit udělat něco takového na celebritu?"
"Děláš si legraci?" zamrkala jsem na něj. "Děláš, jako by snad bylo na slavných lidech něco speciálního…"
"A není?" zeptal se Tom smrtelně vážným tónem.
"Ani ne. Všichni jsou úplně stejní jako kdokoli jiný. Prostě se akorát živí tím, že jsou všude vidět. Co je na tom tak unikátního? Rozhodně to z vás nedělá něco víc. Stejně krkáte, mluvíte sprostě, cpete se a šťouráte se v nose jako kterýkoli jiný člověk na týhle planetě!" překřížila jsem si ruce přes prsa. Tom moje gesto napodobil.
"Takže nezáleží na tom, že mám slávu?" zajímal se.
"Ne. Ani ne."
"Tak vidíš. Problém vyřešen," spustil ruce podél těla a ve tváři uvolnil výraz do stejně usměvavého jako předtím. Překvapeně jsem na něj zůstala hledět.
"Co je? Když je nepodstatný, jestli jsem celebrita nebo ne, je absolutně jedno, že jsi mě nepoznala, ne?" pokrčil rameny. Pootevřela jsem ústa pro odpověď, žádná mě však nenapadla. Tom mě na celé čáře převezl.
"Máš pravdu," přikývla jsem na souhlas a posadila se zpátky vedle něj. Tom ke mně stočil koutek oka.
"Co si vlastně o slávě myslíš?"
"Že je dost svazující. Má sice plno výhod, ale ještě víc nevýhod," odpověděla jsem bez rozmýšlení.
"Sláva znamená hlavně peníze, ne?" prohodil věcně.
"Sláva hlavně znamená nulové soukromí, nemyslíš?" odpověděla jsem mu otázkou, natočila se na lavičce bokem a zadívala se na něj. "Koukni na sebe. Musel ses odstěhovat na jiný kontinent, abys měl trochu soukromí. Takže i když být slavný většinou znamená i mít spoustu peněz, soukromí si za ně stejně nekoupíš. A nekoupíš si za ně mnohem víc věcí. Zdraví, štěstí, přátelství… Tyhle věci peníze prostě nevyváží."
Tom se na mě upřeně zadíval.
"Co když tohle říkáš jenom tak?" přimhouřil nedůvěřivě oči.
"Blbost," odfrkla jsem okamžitě s pohozením hlavy. Tom si nesouhlasně překřížil paže přes hrudník a něco nesrozumitelně zabručel. Koutkem oka jsem ho sjela pohledem.
"Jasně, že je super být bohatý. Každý chce mít hromadu peněz," trhla jsem rameny. "Ale ne všichni za to chtějí obětovat vlastní život. Peníze se přeci dají vydělat i jinak. A i kdyby ne, je to jedno, když máš kolem sebe lidi a věci, co ti to vynahradí."
"Jenomže někteří tohle dělají, protože je to jejich sen," poznamenal Tom důrazně. "A být všem na očích je prostě temná stránka věci. Nemůžeš něco dělat úspěšně, aniž bys byla vidět."
"Já vím. Proto mají umělci můj obdiv. Já bych tohle asi nechtěla zažít," pokrčila jsem rameny. Poté jsem se však krátce zamyslela.
"Ačkoli… Nevadilo by mi proslavit se. Muselo by to být ale v takovém odvětví, které neobnáší mít svůj obličej denně v novinách nebo televizi," usmála jsem se. Tom naklonil hlavu do strany, zkoumavě si mě celou prohlédl a nakonec se lišácky usmál.
"Tak hlavně neříkej 'fick mich', jinak se ti to splní."
"To není vtipný!" praštila jsem ho dlaní do ramene a zatvářila se pohoršeně nad jeho narážkou o pornu. Tom se dlaní chytil za tvrdý biceps a ublíženě se stáhl na opačný konec lavičky. Okamžitě na to se však upřímně rozesmál. S širokým úsměvem jsem zakroutila hlavou, nakonec mě ale jeho hluboký, hrdelní smích, rozesmál taky. Zdálo se, že smysl pro humor jsme měli opravdu podobný.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Kind of Weird Girl'?

Ano 100% (29)

Komentáře

1 Amy Amy | 23. ledna 2015 v 11:28 | Reagovat

Ahhhhh jsem celá pocukrovaná! <3 Zbožňuju, jaký tu Tom je, líbí se mi oba, spolu... :-) Opravdu, ale opravdu tuhle povídku žeru, moc děkuju za dílek, těším se na další!

2 Ireth Ireth | 23. ledna 2015 v 16:11 | Reagovat

Fick mich... :-) To by snad měla říkat Tomovi a ne Pegasovi...ale k tomu se asi taky dostanou... :-) Mimochodem, tohle už zavání osudem, kam vlezou tam se potkají :-)
Moc pěkný dílek, díky za něj

3 Michi Michi | Web | 23. ledna 2015 v 19:26 | Reagovat

[1]: Asi jsem se právě teď začala červenat! :D Děkuju za pochvalu a doufám, že se bude líbit i nadále.

[2]:No, technicky vzato se potkávají "jenom" na pláži :D Ale takový úkaz se může taky zhoršovat, že jo. A fick mich naštěstí ani Pegasovi neříkala, jen to kdesi slyšela :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama