Kind of Weird Girl 4

25. ledna 2015 v 20:07 | A&K |  Kind of Weird Girl
Autor: Michi
Žánr: romantická komedie


Každý člověk by měl věřit především svému vlastnímu úsudku a až poté se ptát na názor druhých…

Plavky…
Vytáhl jsem jeden z šuplíků široké komody a zamyšleně se zadíval na komínky vyrovnaných kraťasů. Plavky. Někde tam určitě byly. I když jsem měl veškeré oblečení pečlivě srovnané, občas jsem v těch záplavách tápal, kam jsem co uložil. Potřeboval jsem ale vůbec plavky?
Stočil jsem pohled k velkému oknu, ze kterého do pokoje proudilo jasné denní světlo. Jo, určitě se zmiňovala o koupání. Vrátil jsem se pohledem do šuplíku a prsty prohrábl první várku.
"Bingo," vytáhl jsem jedny z bermud a přibouchl šuple nazpět. Rychle jsem si tmavě modré plavky navlékl místo spodního prádla a v zrcadle visícím na protější zdi překontroloval, jestli jsou v pořádku.
"Už jsem jak Bill," protočil jsem oči sám nad sebou, sotva jsem si uvědomil, jak důkladně se prohlížím. Styl byl jedna věc, ale kontrolovat se jak modelka věc druhá. Bylo přeci jedno, jak to vypadá. Jdu se jenom koupat.
"Blbnu," zkonstatoval jsem smutnou pravdu, aniž bych přestal civět do zrcadla. Namísto bermud jsem však pozoroval svůj trup. Možná bych měl víc posilovat. Poslední dobou jsem tomu příliš nedával. Bill se na to vykašlal úplně a já ochabl. Vždyť už i Georg měl větší svaly. Hlavně na zádech.
Automaticky jsem se natočil u zrcadla bokem a zkoumal deltový sval. Zatnul jsem svaly na ruce a kriticky si prohlédl biceps s tricepsem. Jo, s tím budu muset něco dělat. Nebyla to hrůza, ale ani velká sláva. Přeci mě netrumfne někdo z kapely. A tuplem ne Georg!


Znovu jsem se otočil k zrcadlu čelem a dlaní si přejel po břiše. Mít na něm pořádně vyrýsovaný pekáč buchet bude ze všeho nejtěžší. Ze soustředěného prohlížení se mě vytrhlo zaklepání na dveře.
"Jo?" ozval jsem se a raději přešel od zrcadla ke skříni, abych našel ještě nějaké tričko. Do pokoje vstoupil usměvavý Bill.
"Ty jdeš na pláž?" zeptal se zaraženě, jakmile zaznamenal bermudy.
"Jo," přikývl jsem, zatímco jsem přehraboval hromádky triček. Bill se posadil na pečlivě ustlanou postel a povytáhl významně obočí.
"Chodíš tam teď často."
"Ani ne," pokrčil jsem neurčitě rameny, vytáhl šedivé bavlněné tílko a po chvilce ho vrátil zpátky.
"Každý den už týden v kuse," poznamenal Bill suše.
"Venčím tam Timona," odpověděl jsem nezaujatě, vzal čistě bílé tričko s dlouhým rukávem a po důkladném prohlédnutí si ho na sebe konečně navlékl. Bill mě bedlivě pozoroval.
"Teď jdeš taky s Timonem?" zajímal se.
"Jasně. Má svůj čas," zavřel jsem skříň a otočil se na bratra.
"Jsi důkladný…"
"Za to ty na Pumbu kašleš," překřížil jsem si paže přes prsa. Bill se okamžitě napřímil.
"To není pravda! Nešel jsem s ním jenom jednou! Jinak chodíme každý den, ale ty jsi vždycky pryč, takže chodíme sami," složil si trucovitě ruce do podpaží.
"Fajn, fajn," pokrčil jsem rameny, sáhl pro gumičku ležící na vršku komody a začal si stahovat přední část vlasů do culíku. Bill přimhouřil podezíravě oči.
"Proč mi neřekneš, ať jdu na pláž s tebou?"
"Protože se mi to dneska nehodí," odpověděl jsem s neutrálním výrazem ve tváři.
"Takže jdeš s Riou?" vyzvídal dál. Nad jeho otázkou jsem se krátce pozastavil. Protáhl jsem vlasy poslední kličkou gumičky a na temeni je utáhl.
"Jo, s Riou. Chce si užít odpoledne na pláži," přisvědčil jsem nakonec, překontroloval mobil a zastrčil ho do kapsy. Bill chápavě pokývl hlavou.
"Ale zítra půjdu s tebou já, dobře?" zvedl se z postele a zamířil ke dveřím.
"Uvidíme," sáhl jsem pro vodítko a vyšel za Billem z pokoje. Měl jsem nejvyšší čas vyrazit.

Na pláži bylo horko a plno jako obvykle.
"Tak jo, kámo. Vidíš je někde?" sehnul jsem se k Timonovi, když jsme prošli svou obvyklou trasu, a pohladil ho po hlavě. Přitom jsem se rozhlížel po davech lidí, jestli mezi nimi nezahlédnu drobnou brunetku. Od chvíle, co jsme do sebe poprvé vrazili, potkávali jsme se na pláži pravidelně. Z počátku šlo jen o náhodu, která se však postupně změnila na cílená setkání. Aniž bychom se jedinkrát domluvili, stále jsme chodili na stejná místa a vyhledávali se. A já si začínal uvědomovat, že se na náš každodenní rituál opravdu těším.
"Jindy ji větříš na metry daleko a tentokrát nic?" stočil jsem pohled k Timonovi, který však neklidně poposedával na místě a zuřivě vrtěl ocasem. Tázavě jsem vzhlédl směrem, kterým upřeně hleděl, ale nikoho povědomého jsem neviděl. Z větší části mi však ve výhledu bránil růžovobílý kočárek. Vytáhl jsem se zpátky na nohy, letmo se po kočárku podíval a pobídl Timona k chůzi.
"Tome!" ozvalo se mi okamžik na to za zády.
"Už jsem si začínal myslet, že jsi dnešní návštěvu pláže vynechala," otočil jsem se s širokým úsměvem po známém hlase.
"A proto mě ani nepozdravíš?" usmála se na mě s povytaženým obočím. Než jsem jí však stačil odpovědět, překvapeně jsem zamrkal na kočárek, u kterého stála. Takže patřil k ní? Proto jsem si jí nevšiml. Když jsem se na kočárek díval, byla skloněná dovnitř.
"Nemnoží se ti to nějak?" přistoupil jsem o krok blíž a opatrně nahlédl dovnitř. Jediné, co jsem tam kromě spousty bílé látky zaznamenal, byl maličký zmuchlaný obličej s růžovou čepičkou přes polovinu hlavy. O dětech jsem nevěděl absolutně nic, takže jsem nedokázal posoudit, jestli se v jejich měřítkách jedná o pěkné nebo ošklivé mimino. Podle barvy čepičky jsem však usuzoval, že půjde o holku.
"To je Emily, Timmyho sestřička," obeznámila mě s dudlací věcí uvnitř a přidřepla si k Timonovi, kterého začala drbat za uchem.
"Jdete na procházku?"
"Jo," kývl jsem na souhlas a odtáhl se od kočárku do bezpečné vzdálenosti. "Měli jsme v plánu jít se vykoupat."
"Vážně?" rozzářila se okamžitě. "Tak pojďte se mnou! Alespoň se nebudu muset koupat sama."
Zadíval jsem se do její usměvavé tváře. Měla plné růžové rty a v zelenomodrých očích jí planula živelnost. Líbilo se mi, co všechno v nich bylo vidět.
"A to se jdeš koupat s tímhle?" ukázal jsem prstem na kočárek.
"Jasně. Emily bude stejně spát, takže mám čas ozkoušet moře," přisvědčila.
"Fajn, tak se jdeme koupat," roztáhl jsem rezignovaně ruce a s úsměvem kývl na Timona.

"Víš určitě, že bude spát?" zadíval jsem se nedůvěřivě na vrtící se dítě v kočárku, když jsme si našli pohodlné místo na pláži.
"Neboj se. Před půl hodinou jedla, takže teď bude tři hodiny klidná," ujistila mě přesvědčeně.
"Když to říkáš…" pokrčil jsem rameny, chytil vzadu za krkem lem trička a stáhnul si ho přes hlavu. Hodil jsem ho na vyhřátý písek a rychle se vyzul z tenisek. Když jsem se zase narovnal, zaznamenal jsem Elin zkoumavý pohled.
"Co je?" zeptal jsem se nejistě.
"Ale ne, nic," zavrtěla okamžitě hlavou a odvrátila pohled k moři. "Nejsi příliš opálený…" broukla s nečitelným výrazem ve tváři.
"Nechodím moc často na sluníčko," překřížil jsem si ruce přes hruď a dlouze se na ní zadíval.
"Ty se budeš koupat v tomhle?"
"Samozřejmě, že ne!" otočila se zpátky na mě, stočila ruce za záda a rozvázala velkou mašli plážových šatů, které měla na sobě. Pokaždé na mě zapůsobilo, jak ji dokázalo jiné oblečení proměnit. Obvykle jsem ji potkával v tílku, kraťasech a žabkách s vlasy staženými do drdolu, teď je ale měla spletené do copu, který jí visel přes rameno, a červená barva šatů zdůrazňovala světlé oči. Slušely jí. Byla v nich docela roztomilá.
"Taky nejsi opálená," konstatoval jsem, když si šaty svlékla a zůstala jen v dvojdílných plavkách.
"Neměla jsem se kde opálit," pokrčila rameny a úhledně složila šaty do písku vedle mého oblečení.
"Ale opaluju se rychle, takže do večera budu o dva odstíny tmavší, než ty," vyplázla na mě jazyk. Vyzývavě jsem povytáhl obočí.
"To se jako vytahuješ?"
"Vůbec ne," zavrtěla se smíchem hlavou. "Půjdeme do vody?"
"Jasně," přikývl jsem na souhlas a naposledy se podíval ke kočárku. "Určitě ji tady můžeme jen tak nechat? Nemůžeš jí vzít třeba sebou?"
"Je to ještě novorozeně, Tome. Nemůže do vody," zavrtěla El hlavou.
"Novorozenec?" zopakoval jsem překvapeně. "To jako, že se teprve narodila?"
"Jo. Je jí teprve měsíc. Dneska je poprvé na delší procházce," přikývla na souhlas. Šokovaně jsem zamrkal.
"Cože? Měsíc??" přelétl jsem vyjeveným pohledem z El ke kočárku a zpátky k El, kterou jsem sjel velmi důkladným pohledem. Nejistě si překřížila ruce přes prsa.
"Co je?"
"Já jen, že- Rozhodně nevypadáš, že bys teprve před měsícem porodila," vymáčkl jsem ze sebe a konsternovaně civěl na její ploché břicho. El svraštila obočí.
"O čem to mluvíš?" zeptala se nechápavě. Konečně jsem odtrhl pohled od jejího těla a zadíval se jí do tváře.
"Chtěl jsem říct, že na dvě děti vážně nevypadáš," poškrábal jsem se rozpačitě za krkem. El vykulila oči.
"Ale Emily není moje dítě. Ani Timmy!" vyhrkla vzápětí.
"Vážně?" zamrkal jsem na ní tázavě.
"Samozřejmě! Vždyť je mi 23, to bych musela Timmyho porodit v 18," zakývala hlavou a přitiskla si dlaň na čelo. "Ježiši… Jak tě vůbec něco takového napadlo?"
"Ani nevím," pokrčil jsem neurčitě rameny. Rozhodně jsem jí nemínil říci, že mě na tuhle myšlenku přivedla Ria. El nevěřícně zakroutila hlavou.
"To je vážně šílený. Sice mám děti ráda, ale s kým bych je asi tak měla?"
"Jak to mám vědět? Nevšiml jsem si, jestli nosíš prstýnek," trhl jsem rameny a stočil pohled do strany. Lhal jsem. Byla to první věc, kterou jsem při našem dalším setkání kontroloval.
"A i kdybys žádný neměla, můžeš mít přeci přítele," dodal jsem uraženě.
"Nemám žádného přítele a nemám žádné děti," zakroutila El důrazně hlavou a ještě důrazněji zmínila zápor.
"Takže jsou to sourozenci?" stočil jsem k ní koutek oka.
"Ne," odpověděla a spustila ruce podél těla. Tázavě jsem se na ní zadíval. "Jsem jejich chůva."
"Ty jsi au-pair?" svěsil jsem ruce i já a překvapeně na ní zůstal zírat.
"Jo, no a? Je na tom snad něco špatného?" pokrčila rameny a naklonila hlavu do strany.
"Ale ne, tak jsem to nemyslel. Jen mě tahle možnost fakt nenapadla," přejel jsem si nehty po rameni až k loktu a smířlivě se na ní usmál.
"Jdeme do vody?" natáhl jsem jejím směrem dlaň. El pokývla na souhlas, lehce se na mě pousmála a natáhla ke mně ruku. Namísto chycení se mojí dlaně mě však nečekaně pleskla do ramene.
"Kdo tam bude druhý, je bačkora!" otočila se a rozeběhla se k vodě.
"Hele!" ohradil jsem se nad jejím podváděním, ale nechal jsem jí ještě o další dva kroky náskok. Těsně na okraji moře jsem ji doběhl. Chytil jsem jí oběma dlaněmi za pas a smýkl s ní do strany, aby neskočila do vody jako první.
"To není fér!" vypískla El se smíchem, dezorientovaně přešlápla a zády do mě narazila. Vzápětí jsme se svalili oba do vody.
"Ty podvádíš!" rozesmála se, jakmile se vynořila a protřela si oči.
"Já podvádím? To ty!" cákl jsem na ní se smíchem.
"To není pravda! Já nikdy nepodvádím!" vrátila mi cákanec.
"Neříkej. Při tom závodu jsi ale podváděla!" pleskl jsem dlaní do hladiny a druhou rukou poslal spršku kapek proti ní.
"Jen jsem si vzala náskok. Nemám tak dlouhé nohy jako ty!" zakryla si před vodou oči a poslala mi vlnu nazpět.
"Za to já nemůžu," pokrčil jsem rameny.
"Jistě. Ty můžeš jen za to, že jsi podváděl, abych nebyla ve vodě dřív!" ušklíbla se.
"Už zase?" povytáhl jsem významně obočí.
"Jaké zase?" překřížila si paže přes prsa a přenesla váhu z jedné nohy na druhou.
"Už zase se na mě šklebíš."
"A to vadí?" pohodila nevinně rameny.
"To si piš," odpověděl jsem se smrtelně vážným výrazem ve tváři.
"V tom případě doporučuji rychle si zvyknout," odfrkla bez zájmu, sevřela v prstech cop a začala si z vlasů ždímat vodu.
"Tak zvyknout říkáš?" zopakoval jsem po ní a ponořil dlaně volně do vody.
"Přesně tak," pokývla hlavou na souhlas a uskočila, když jsem po ní chňapl.
"Hele!" vypískla s úsměvem od ucha k uchu, než ale stačila znovu uskočit, vrhl jsem se na ní a ponořil se i s ní pod vodu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Kind of Weird Girl'?

Ano 100% (29)

Komentáře

1 Amy Amy | 25. ledna 2015 v 20:39 | Reagovat

Vždycky, když čtu tuhle povídku, se na konci přistihnu, že se culím jako blbeček, je to tak roztomilé!
Toman si nějak věří ne, než bude jako Georg, bude muset ještě dost makat! :-D Fakt ho tu zbožňuju, je tu děsně milej, hodnej, příjemnej... a Bill, dokonalej otrava :-D Vystiženo jako z reálu! :-D
Tenhle díl mě potěšil zatím nejvíc, taky jsem teď čerstvě jako au-pairka, jen ne v LA, ale v UK. Kdybych to věděla dřív, taky bych se sakra vydala do Kalifornie a chodila se koupat s Tomem Kaulitzem do moře, kurde! :-D :-D
Těším se moc na další dílek, tahle povídka vždy zahřeje ne jen na duši a u srdíčka, ale taky doslova tím vším sluníčkem... :-)

2 Michi Michi | Web | 25. ledna 2015 v 22:49 | Reagovat

[1]: Páni, vážně moc děkuju za tak krásný komentář :) Jsem ráda, že se někomu líbí a pokud ho i potěší a dokonce zahřeje, je to pro mě ta nejlepší odměna! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama