On the Edge 11

24. ledna 2015 v 19:25 | A&K |  On the Edge
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


Byl večer, měla jsem po práci a šla s přáteli na kulečník, hráli jsme, smáli se, popíjeli. Nemohla jsem si ale nevšimnout, že po mně pořád kouká nějakej kluk, ale ne tak, že by mě balil.
Jako by nevěděl, jestli mě zná nebo ne. Byl moc nápadný. Zrovna jsem se ohýbala nad stolem, když jsem mířila tágem a kamarád za mnou přišel, že mě ze srandy nabírá zezadu, zasmáli jsme se tomu a všimla jsem si, že ten kluk se hned na to sebral a odešel. Bylo to divný, ale snažila jsem se na to nemyslet. Po chvíli jsem ho zahlídla, jak stojí za výklenkem. Nejspíš na někoho čekal. Sedla jsem si k baru a napila se vína. Někdo vpadl do dveří, stačilo málo, abych poznala, že to byl Bill. Řítil se přímo k nám, skoro jsem čekala, že se na mě vrhne. Podíval se na mě, byl úplně rudý a oči mu přímo hořely vztekem, popadl flašku z baru a praštil s ní do hlavy mého zmiňovaného kamaráda, který si dělal srandu.
"Děláš si srandu????" Zařvala jsem na něj z plna hrdla, podívala jsem se ven a ten kluk tam pořád stál, Bill na něj kývl, takže to byl jeho kamarád a nejspíš mu šel bonzovat.
"To bylo naposledy, zmrde!" nasadil si kapuci a odešel.
"Vydržte chvilku. Pomozte mu!" Vyběhla jsem za Billem ven, chytila ho za rukáv a otočila na sebe.
"Tohle kurva, nemyslíš vážně!"


"Co? Že z tebe někdo dělá děvku?!"
"Byla to jenom sranda!"
"Ha, směju se! Tobě možná přijde vtipný, že se necháš vomrdat!" Vrazila jsem mu facku. Zarazil se, vzpamatoval se a už mi jí chtěl vrátit.
"Tak to udělej. Dělej!" zakřičela jsem na něj. "Ukaž mi, jakej jsi feťák a hajzl! Rovnou si mě odnes zpátky do parku a znásilni mě! Protože na nic jinýho nemáš." Chytil mě za ramena a přitiskl ke zdi, srdce mi přímo bušilo.
"Přestaň! Přestaň tohle říkat! Chceš mě nasrat? Chceš, abych ti vážně ublížil?!"
"Tak to udělej! Aspoň konečně budu mít důvod tě odkopnout! I když ten už teď vlastně mám! Jsi psychopat Podívej se, jak vypadáš! Černý kruhy pod očima, bledej, kolikpak sis toho vzal, co?!"
"Dělal z tebe blbce, já tě bráním a ty mě ještě seřveš, co jsi to za krávu?!" Schválně přehodil téma.
"Byla to sranda! Ty možná takovou srandu nechápeš, ale u nás je to normální! A neříkej mi, že jsem kráva, ty narkomane! A pusť mě, rozcházím se s tebou a jdu domů!" odstrčila jsem ho od sebe a vykročila na odchod, chytil mě za paži a otočil na sebe, jeho výraz se naprosto změnil. Najednou měl v očích láskyplnost a lítost.
"Ale Rachel, já tě miluju."
"Děláš si srandu, Bille? Ty mě skoro pošleš do prdele a pak mi tu říkáš, že mě miluješ? Ty jsi ještě horší psychopat, než jsem si myslela."
"No tak, už se nezlob." Chytil mi ruku a políbil mě na ní, povzdychla jsem.
"Takhle to nejde, Bille. Musíš s tím přestat.Nemůžeš se takhle chovat."
"Přestanu. Slibuju."
"Ale tohle říkáš pořád!"
"Teď to ale myslím vážně.."
"To taky říkáš pořád." Povzdychl.
"No, tak pojď sem ke mně, princezno." Přitáhl si mě k sobě a objal mě. Nezbylo mi nic jiného, než ho taky obejmout. Nezáleží, jak moc jsem ho před chvílí nenáviděla, já ho prostě nedokážu opustit.
"Bude to dobrý." Políbil mě do vlasů. "Půjdeme domů."
"Dobře." Přikývla jsem.
"Jerry, vypadni." Zamračil se na něj, Jerry se podíval provinile a odešel.
"Co to je? Tvoje tajný očko? Tvůj poskok?"
"Dělá to rád."
"Nechci, aby sis na mě něco takovýho posílal, nepotřebuju bejt pod dohledem, na to ti kašlu."
"Neposlal jsem ho tam, ani jsem nevěděl, kde jsi od tý hádky. Byla to náhoda."
"Doufám, žes mu nic neudělal, proboha. Nevím, jak tohle budu zítra vysvětlovat v práci, moc dík."
"Já se mu kdyžtak přijdu omluvit."
"Fajn." Pustili jsme se, chytil mě za ruku a šli jsme domů.
Udělala jsem nám dobrou pozdní večeři, kterou jsme si dali při sledování televize. Najednou měl naprosto dobrou náladu a pořád jsme se smáli. Tyhle stavy jsou normální, když z vás vyprchává droga, ta šílená náladovost.
"Něco jsem ti koupil."
"Mně? Proč?"
"Nepotřebuju důvod, ty jsi důvod."
"A co jsi mi koupil?"
"To je překvápko." Někdo zaklepal na dveře.
"Ah! Už je to tady! Běž se podívat, beruško!" usmál se nadšeně. Zvedla jsem se a šla ke dveřím, pomalu jsem je otevřela, nikdo tam nebyl, ale na zemi seděl obrovský, fialový, plyšový medvídek.
"Aaaw." Usmála jsme se a zvedla ho do náruče.
"Líbí?"
"Je dokonalý!" přitiskla jsem si ho k sobě a zavřela dveře. Sedla jsem si k němu i s méďou.
"Jsem rád, že se ti líbí." Usmál se a políbil mě.
"Děkuju, Bille. Miluju tě." Zajiskřilo se mu v očích.
"Já tebe víc." Odpověděl šťastně. Myslíte si, že jsem blázen? Máte pravdu, jsem blázen. Jsem blázen do Billa, nikdo jiný mě nezajímá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'On the Edge'?

Ano 100% (16)

Komentáře

1 Michi Michi | Web | 25. ledna 2015 v 2:13 | Reagovat

Tak ani nevím, proč jsem měla při čtení takový záchvat smíchu, ale v závěru jsem ho měla při čtení všech povídek, takže to s obsahem zřejmě nebude souviset :D Za mě je tenhle díl o něco slabší oproti ostatním, ale i tak jsem zvědavá a těším se na další :)

2 Amy Amy | 25. ledna 2015 v 20:58 | Reagovat

Furt si nějak nedokážu představit, jak bych se zachovala v její situaci, jestli bych ho dokázala opravdu odkoupnout... ale docela se umím vžít do té situace, kdy jí Bill říká, jak jí miluje a koupí jí dárek a jí to jako ženskou samozřejmě obměkčí. Každopádně ta Billova náladovost, to je opravdu hrůza. Moc dlouho to spolu už vydržet takhle nemůžou podle mě, Rachel mu určitě brzo přestane důvěřovat... bála bych se, co udělá příště.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama