Bude nám dobře 14

3. února 2015 v 14:25 | A&K |  Bude nám dobře
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


Situace u nás doma se začala zhoršovat a zhoršovat. Simone s tátou se pořád hádali a pak už spolu ani nemluvili. Byl večer a všichni jsme seděli tuše u stolu. Chtěli nám něco říct. Věděla jsem, co přijde. A jen jsem se modlila, aby to nebyla pravda.
"Tak." Promluvila Simone. "Máme špatné zprávy."
"Věci se nevydařily tak, tak jsme chtěli." Přidal se táta.
"Takže se vrátíme do starých kolejí." Ne!
"Našel jsem si dobrou práci. V zahraničí. Takže se tam s Emily odstěhujeme."
"V zahraničí??" Vykřikla jsem. "Nechci pryč z Německa! Nechci nikam!"
"Emily, uklidni se. Holt se budeš muset přizpůsobit. A vždycky jsi měla ráda Ameriku, tak o co ti jde?"
"My jedeme do Ameriky?"
"Jo."
"Panebože." Taková dálka.
"Ale no tak. To zvládneme."
"Nechci se nikam stěhovat!"
"Emily, já a Simone se rozcházíme. Takže to tak bude a tečka." Zvedla jsem se naštvaně.
"Proč je to pro tebe takový problém?"
"Protože tu chci zůstat! Se všema, s Billem." Táta se na mě zamračil.
"Proč zrovna s Billem?" Teď už to bylo jedno, stejně odjíždíme.
"Protože ho miluju!" běžela jsem naštvaně do pokoje. Bill běžel za mnou.
Vlezli jsme si do pokoje.
"Do Ameriky." Začala jsem brečet. "Nemůžu tě opustit."
"Budeme v kontaktu."
"Budu v Americe, Bille. Jak dlouho myslíš, že nám to vydrží?" Brečela jsem a on mě hladil a chlácholil.
"Můžou nás rozdělit, ale to vnitřní spojení budeme mít navždy."
"Najdu si tě."
"Budu tě hledat pořád."
"Miluju tě." Plakala jsem.
"Já tebe, moc."
……..
Dny pluly jako voda. Měli jsme poslední den pro sebe. Zítra ráno odjíždím. Pořád si nejsem jistá, jak to zvládnu, ale nemám na výběr. Simone s tátou nemluvěj ani se mnou, ani s Billem. Už před nima ani nic netajíme, hladíme se a objímáme. Zasloužej si to vidět, za to že nás rozdělej.
Balila jsem si, Bill seděl a díval se na mě.
"Nedívej se na mě tak."
"Jak?"
"Jako bych za to mohla."
"Takhle se na tebe přece nedívám."
"Nemůžu za to, že musíme odjet. Musím si sbalit, i když to dělám nerada."
"No tak, já vím." Chytil mě zezadu kolem pasu a přitáhl pevně k sobě. "Nedívám se na tebe naštvaně. Jen je mi smutno, když tě vidím balit si."
"Já vím." Povzdychla jsem. Otočila se na něj, dala si ruce kolem jeho krku a políbila ho. Držel si mě u sebe.
"Dnešek si užijeme, budeme jenom spolu." Přikývla jsem.
Tak jsme se věnovali sami sobě celý den. Dívali jsme se na film, pak jsme se šli projít, procházeli jsme ulicemi, prošli jsme se k vodě, kde jsme si i zaplavili. A čas ubíhal a ubíhal. Večer jsme taky trávili spolu, byl to náš poslední den, takže jsme chtěli naše rozloučení se vším všudy.
….....
Probudila jsem se. Táta bouchal na dveře, ať vstávám, že odjíždíme. Ještě jsem chvíli ležela a dívala se na Billa, pak jsem vstala. Bill mě chytil za ruku, abych ještě zůstala, tak jsem si k němu znovu lehla.
"Budu na tebe čekat."
"Najdu si tě."
"Slib to."
"Slibuju." Kývla jsem.
"Dobře." Políbila jsem ho na čelo, oblíkla se a šla dolů.
"Nebudeme snídat, nasnídáme se někde po cestě." Oznámil mi táta a hodil můj kufr do auta.
Objala jsem pevně Billa, kterej šel za mnou.
"Miluju tě. Miluju tě. Budu na tebe pořád myslet, budu ti psát." Líbala jsem ho.
"Zase se potkáme, slibuju. Nenechám tě utéct mi."
"Emily, jdeme." Políbila jsem ho naposled, slzy mi začaly stékat po tvářích. "Sbohem, lásko."
"Emily." Vzdychl a zasklily se mu oči.
Otočila jsem se a šla do auta. Sedla jsme si a otočila se na něj. Táta si taky sedl a nastartoval, najednou jsme odjížděli, dívala jsem se na něj, vzdaloval se a najednou byl pryč. Bože. Už teď se mi po něm stýská, jak to vydržím? To je tak nefér! Proč nemůžu být s člověkem, kterýho miluju? Nenávidím tenhle svět a ze všeho nejvíc nenávidím tátu. Ale nebudu dělat hlouposti, slíbila jsem mu to. A pro něj udělám cokoliv. On je můj život, má duše, můj svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Bude nám dobře'?

Ano 100% (12)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama