Bude nám dobře 15

10. února 2015 v 0:19 | A&K |  Bude nám dobře
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


------ O 5 let později ------
Seděla jsem s kámošema venku na lavičce, už bylo pozdě večer a my se bavili. Byli jsme schovaní v temný uličce v New Yorku, kam se nikdo neodvážil chodit. Připravila jsem si kvalitní trávu, puntičkářsky jsem si jí zabalila do papírku a pak zapálila. Začala jsem se smát, bylo mi fajn. Vždycky mi bylo fajn po travce. Smáli jsme se a smáli, pili alkohol, ale pak jsem najednou zaslechla sirénu.
"Zdrhejte, benga!" Všichni jsme začali utíkat pryč a poldové běželi za náma.
"O co jim jde? Vždyť jsme dneska nic nedělali!" už jsme byli trochu profláklá skupina. Trochu nás tam už znali.
"To bude asi kvůli mně." Ozval se můj kluk. "Včera jsem přepadl jednoho chlápka. Vypadal trochu jako ženská, tak jsem po něm skočil a sebral jsem mu tašku. Zdrhl jsem pryč, ale když mě chtěl zastavit, sebral mi z kapsy občanku. To z jeho peněz jsme měli dnešní matroš!"
"Doprdele, řikala jsem ti, ať jí necháš doma!" vběhli jsme do slepý uličky a pak už mi nasazovali pouta a tahali mě k zemi, abych sebou neházela.

Stáli jsme za tim pitomým sklem a drželi si čísílka.
"Kolikrát jsem ti řekla, ať okrádáš starý?!"
"Sorry! Vypadal jako ženská!"
"Teď kvůli tobě určitě všichni půjdeme do chládku!"
"Ticho tam!!" zařval na nás hlídač. Konečně tam někdo přišel.
Neznala jsem ho a určitě nevypadal jako ženská, ale potom jsem zjistila, že to je jen právník. Někoho si zavolal a přišel tam další člověk, tohohle člověka bych poznala kdekoliv. Panebože. Měla jsem pocit, že se mi zastavilo srdce. Byl pořád stejnej, jen krásnější a namakanější. Pomalu si prohlížel kluky, až se střetly jeho oči s mými. Zahmouřil na mě a vypadal, jako by ho měli odvézt. Dívala jsem se na něj, skousla jsem si ret a kývla na něj hlavou, jakože jsem to já. Kluci se na mě otočili a dívali se nechápavě.
"Ty ho znáš?"
"Znám."
"Kdes k němu přišla, proboha?"
"Řekl jsem ticho!" zakřičel hlídač.
Když zařval, Bill se probral z toho šoku a ukázal na číslo 3, což byl můj přítel, ten, co ho okradl. Pak ale ukázal na číslo 5, což jsem byla já. Poldové mě chytli a vedli ven.
"Já nic neukradla! Pusťte mě!" řvala jsem. Dovedli mě do místnosti, kde už seděl Bill.
"Já ti nic neukradla!" posadili mě ke stolu a sundali mi pouta, pak odešli.
"Emily, proboha. Jak to vypadáš?" Objal mě pevně. Taky jsem ho objala. Držela jsem ho pevně. "Ježiši, ty smrdíš, jako by ses 2 dny válela po špinavý zemi."
"Děkuju." Podíval se mi do očí, uhnula jsem pohledem.
"Ty jsi zkouřená." Mlčela jsem. "Slíbila jsi mi, že už nebudeš hulit."
"Ty jsi zase slíbil, že si mě najdeš."
"Hledal jsem tě, všude."
"Ale nenašel, a tak jsme změnila koníčky."
"Tak svoje koníčky rychle přehodnotíš a teď půjdeš se mnou. Koupím ti oblečení a zůstaneš u mě."
"A co bude s Erikem?"
"Kdo je Erik?"
"Ten, co tě okradl."
"Ten? Ten půjde sedět, hajzl."
"Ne, Bille! Prosím, zruš tu žalobu."
"Emily, ukradl mi všechny doklady a peníze."
"Vrátí to, slibuju." Povzdychl. "Neposílej ho do vězení, postaral se o mě v nejhorším, bez něj bych byla asi už mrtvá."
"No to vidim, jak se o tebe krásně staral!" rozčiloval se.
"Bille, slib mi to." Řekla jsem vážně.
"Fajn, ale vrátí to a přestaneš se s ním bavit."
"Dobře." Oddychla jsem si.
"A teď pojď, nebo ti vezmou krev a půjdeš rovnou do basy."
Bill mě teda odvezl k němu do bytu. Bydlel kousek od Central Parku. Vždycky jsem si přála tam bydlet. Je to nejkrásnější část New Yorku.
"Támhle je koupelna. Tak si dej sprchu. Já ti půjčím nějaký oblečení."
"Jasan." Připadala jsem si jako bezdomovec u cizího člověka. Předtím jsme si byli rovni, teď jsem mu nesahala ani po paty.
Vešla jsem do koupelny, páni. Absolutní přepych. Všechno se lesklo a tolik kosmetických přípravků. Vlezla jsem si do sprchy a jenom na sebe nechala téct vodu. Přemýšlela jsem. Vyrušilo mě zaklepání na dveře, Bill vešel dovnitř.
"Em? Neutopila ses?" zasmál se.
"Né, jsem v pořádku." Usmála jsem se. "Jen jsem se zamyslela."
"Tady máš ty věci a ručník. Jinak - mohl bych ti dělat společnost, kdybys chtěla." Uchechtl se.
"To by bylo fajn." Odpověděla jsem zasněně.
"Jen jsem si dělal legraci." Mluvil nejistě.
"Byla bych ráda, kdyby ses ke mně přidal. Právě teď potřebuju společnost." Pootevřela jsem sprchu.
"Jsi si jistá?" Jeho hlas byl nejistější.
"Jsem." Potřebovala jsem oporu.
"No, dobře." Slyšela jsem rozepínání pásku a zipu od kalhot. Zanedlouho vlezl ke mně do sprchy. Opřela jsem se o zeď a jen se na něj dívala. On dělal to samé. Stáli jsme tam v tichu a navzájem se prohlíželi, jak jsme se změnili.
Jemně mi chytil ruku a přitáhl jí k sobě. Nechápala jsem, co chce dělat. Otočil jí dlaní nahoru a sjel rukama výš na rozpíchanou část mojí ruky. Skousl si ret a já si dala ruku rychle zpátky.
"Musíš s tím přestat."
"Je to moje jediná útěcha."
"Teď už jsem tu já. Já budu tvoje útěcha." Přikývla jsem.
Vzal houbičku, dal na ní sprchový gel a jemně mě začal mýt. Umýval mi krk, lehce přejížděl přes prsa, pak břicho a pokračoval na nohy. Jednu část těla vynechal, ale chápu to. Dlouho jsme se neviděli, tak se nejspíš styděl, nebo se bál, aby mě neurazil.
"Jsi pořád tak krásná." Otočil mě a myl mi záda. Nečekaně mě políbil mezi lopatky. Měla jsem z toho husinu. Otočil mě zpátky a odložil houbičku. Dal si na ruku trochu sprcháče, díval se mi do očí a rukou mi zajel do rozkroku. Dala jsem nohy lehce od sebe a zaklonila hlavu. Párkrát mi přejel rukou tam a zpátky, aby si byl jistý, že neodfláknul mytí a pak mě začal dráždit.
"Bože." Hlesla jsem.
Pokračoval v dráždění a jemně mě líbal na krku. Bylo na něm vidět, že si to taky užívá. Rukou mě jemně dole osahával a připomínal si tak mě. To, co jsme společně prožívali.
" Pořád stejná." Šeptal. " Stejně hebká a mokrá." Usmál se. " Musím si připomenout, co se ti líbilo a jak jsi na to reagovala." Udělal rukou rychlý, nečekaný pohyb, což mě donutilo vyjeknout. Vydechla jsem. Položil si hlavu na moje rameno. Hladil mě po křivkách a šeptal. " Moje Emily. Pořád tomu nemůžu uvěřit.."
Pohladila jsem ho po zádech. Vrátily se mi všechny ty krásný vzpomínky na něj. Předtím jsem je zahnala, aby mi tolik netrhaly srdce, ale teď jsem jim zase dala volnost. A jak se mi vrátily a cítila jsem to odlehčení, nemohla jsem si pomoct a začala jsem plakat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Bude nám dobře'?

Ano 100% (12)

Komentáře

1 Amy Amy | 10. února 2015 v 11:56 | Reagovat

Až mě to dojalo, že se shledali po tolika letech! :-) Emily to teda zvládla dopracovat za tu dobu... doufám, že se teď vedle Billa zase vzpamatuje a taky doufám, že Erik nebude dělat problémy, jestliže se s ním Em vážně přestane bavit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama