Bude nám dobře 16

17. února 2015 v 15:58 | A&K |  Bude nám dobře
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


Pohladila jsem ho po zádech. Vrátily se mi všechny ty krásný vzpomínky na něj. Předtím jsem je zahnala, aby mi tolik netrhaly srdce, ale teď jsem jim zase dala volnost. A jak se mi vrátily a cítila jsem to odlehčení, nemohla jsem si pomoct a začala jsem plakat.
"Nenenene." Chytil si mě pevně k sobě. "Ššš. Pročpak pláčeš? Neplakej."
"Já prostě." Popotáhla jsem. "Čekala jsem na tebe tak dlouho. Skončila jsem na ulici, prožila tolik hnusných věcí. A ty jsi tu pořád nebyl."
"Taky jsem na tebe pořád myslel. Dělal jsem všechno pro to, abych měl peníze a dostal se do NY. A našel tě."
"A teď jsi mě našel. A jsi boháč. A já jsem..chudák." brečela jsem.
"Ale ne. To vůbec neříkej. Co je moje, bude i tvoje. Nezapomněl jsem na tebe, zlato. Pořád si pamatuju, co jsem k tobě cítil, i když je to dávno. Pamatuješ si to taky?"
"Samozřejmě." Vzlykla jsem. "Jen jsem přestala mít naději." Utřel mi slzy.
"Tak teď je tvoje naděje zpátky. Utři se do ručníku, oblíkni si to, co jsem ti tam položil a najez se. Já se umyju a přijdu za tebou."
"Dobře." Uklidnila jsem se a udělala, co mi řekl. "Bille?" otočila jsem se na něj ještě, když jsem se utírala. Podíval se na mě.
"Ano?"
"Věděla jsem, že mě jednou najdeš." Usmál se a já šla ven z koupelny.
……
Seděli jsme na gauči a dívali se na sebe.
"Povíš mi něco?"
"Co chceš slyšet?"
"Jak jsi tu žila." Položila jsem si na něj nohu a on mě po ní začal hladit.
"Blbě."
"Vyprávěj. Jak ses odloučila od táty?" nadechla jsem se.
"Dobře." Začala jsem vyprávět. "Přijela jsem sem teda s tátou. Ten byl samozřejmě pořád v práci, takže jsem byla neustále sama. Proto jsem zase začala blbnout. Blbla jsem, než jsme se nastěhovali k vám a díky tobě jsme přestala. Přestěhovali jsme se a já do toho kvůli němu spadla znovu. Jenže teď to bylo horší. On se změnil. Našel si ženskou, která mě nenáviděla. Vyhodila mě z bytu. Chvíli jsem byla bez domova a spala u kamarádů, jednou dokonce i venku. A tak jsem přišla k Erikovi. Dostal mě do svý party a nastěhoval si mě k sobě. Jejich náplní života bylo krást, za to kupovat alkohol a drogy, zajít si do temný uličky a tam to všechno spotřebovat. Teď si říkáš, že by ses k nim nikdy nepřidal, ale když bys byl bez domova a tihle lidi by tě brali ví c jako rodinu než vlastní táta, začal bys dělat to co oni. Takže jsem se k nim přidala se vším všudy. Bohužel Erik není typ přítele jako ty. Nepotrpěl si na romantiku a jemnost. Naopak - měl rád tvrdej sex a násilí. Dneska v tý sprše, to bylo něco uplně jinýho, připadala jsem si jako v nebi."
"Ubližoval ti?"
"Jo. Někdy. Spíš když byl sjetej."
"Co ti dělal?"
"No, podle toho co jsem mu řekla. Jelikož jsem tvrdohlavec a nenechala jsem se jen tak mlátit, tak jsem si na něj otvírala pusu. Když třeba přišel domů a řval na mě, že nemá, co jíst, ať jdu vydělat prachy, tak jsem mu odpověděla, že nejsem jeho šlapka a ať táhne. Takže mi samozřejmě jednu střelil. Ale nemysli si, že by mě zfackoval a já se schovala do kouta. Ježiši, jak my jsme se prali. Tos ještě neviděl. Víš, jaká jsem, když mi rupne v bedně. Jednou mě tak naštval, že jsem si na něj vzala nůž." Musela jsem se zasmát.
"Páni. Takže od tebe taky dostával na hubu?"
"Jo, taky. Když jsem jí dostala já, on taky. Většinou teda vyhrál, protože měl větší sílu, ale taky někdy skončil se zlomenym nosem. Jednou jsem mu zlomila ruku." Uchechtla jsem se.
"Cože? Jakto?" uchechtl se taky.
"No, přišel opilej a začal řvát. Přišel ke mně a chytil mě za krk. To jsem opravdu tehdy měla nahnuto, to jsem byla fakt posraná. Ale nějak se mi povedlo mu vyvlíknout, už si nepamatuju, jak jsem to udělala. Chytila jsem mu ruku a ohnula jí v loktu. Začal tam fňukat, že to bolí a ať povolim a já na něj řvala, že už na mě nikdy nešáhne a tak. A pak najednou křup a on řval jak dítě." Zasmála jsem se. "Od tý doby mi ale na krk nešáhl." Zasmál se.
"No teda, ty se takhle pereš, jo? To abych se tě bál."
"To víš, život tě naučí. Ale tobě bych neublížila." Usmála jsem se na něj.
"Em, ty víš, že já bych se tě nikdy nedotkl tak, aby tě to bolelo." Pohladil mě po tváři.
"Jednou jsi mi dal facku, už si to nepamatuješ?" usmívala jsem se na něj.
"Pamatuju. A když si na to vzpomenu, tak se nenávidím. To už by se nikdy nestalo."
"Já už ti to dávno dávno odpustila. Odpustila bych ti všechno." Usmívala jsem se na něj.
"Vrátíš se k normálnímu životu. Se mnou."
"Tys neměl žádnou holku?"
"Měl."
"Miloval jsi jí?"
"Po tobě už jsem nedokázal milovat."
"Vyprávěj mi teď ty, co se stalo během tvýho života."
"Ták, kde bych začal..tak když jsi odešla, uzavřel jsem se hodně do sebe, začal jsem se hodně učit a dělat úkoly, protože jsem si pořád říkal, že vystuduju vysokou a pojedu do New Yorku. A tak jsem žil ducha prázdný život. Odmaturoval jsem, šel jsem na vysokou a tam jsem poznal pár lidí, kteří mi pomáhali na tebe tolik nemyslet. Tam jsem začal trochu žít, chodil jsem s nima do klubu a tak. Přiznám se, že jsem měl párkrát sex za tuhle dobu života, ale žádnej vztah. Vystudoval jsem a hned jsem odjel pracovně sem. Měl jsem tehdy štěstí, nabídli mi tady praxi. Pracoval jsem tu a to jsem potkal tu zmíněnou slečnu. Jmenovala se Katty a pracovala ve firmě, kde jsem byl i já. Padli jsme si do oka a začali randit. Po chvíli jsem jí nabídl vztah, už jsem si myslel, že vše chno bude dobrý a zapomenu. Ale ne. Všechno, co dělala, nebylo podle mýho gusta. Pořád jsem si jí v hlavě srovnával s tebou. Ona mě milovala a já se snažil jí taky. Ale nešlo to. Měl jsem jí rád, ale nemiloval jsem jí. A tak náš vztah skončil, vlastně to ani není tak dlouho, co jsme se rozešli..No a co ty? Milovala jsi Erika?"
"Nee.." zakroutila jsem hlavou. "Já ani nevím, proč jsem s ním byla. Možná z vděčnosti. Nebo ze strachu, že budu na ulici. Ale nemilovala jsem ho." Přikývl.
"Myslíš, že ještě budeš schopná milovat mě?"
"Co to je za otázku?"
"No já nevím. Už tak dlouho jsme nikoho nemilovali."
"No ale..ty jsi ty. Možná budu mít strach milovat. Povolit všechny silný emoce. Ale zvládnu to. I ty. A budeme se milovat tak jako kdysi. Že jo? Já už tě nechci ztratit."
"Správně, zvládneme to." Přivinul si mě k sobě a já se o něj opřela. Políbil mě do vlasů. Snažil jsem se ti psát a volat, ale tvoje karta nefungovala. Ani na internetu už jsi nebyla. Proč?"
"Táta zjistil, že jsme v kontaktu. Sebral mi telefon a notebook. Neměla jsem tě jak kontaktovat. Ale psala jsem ti dopisy. Neodepisoval jsi."
"Máma zjistila, že mi píšeš a všechny je schovávala. Ukázala mi je až hodně pozdě. Nemluvil jsem s ní po tom tak dlouho. Opravdu moc dlouho. A pak jsem je všechny četl. Hodně jsi střídala adresy."
"Hodně jsme se stěhovali."
"Takže jsem ani nevěděl, jestli vůbec ještě nějaká platí. Ale to už je jedno. Jsi u mě. Jsme tady spolu." Hladil mě.
"Jo. A je to úžasný." Od tý doby, co jsem byla s ním, jsme si ani nevzpomněla na to, že bych chtěla trávu. Ani teď jsem jí nechtěla. Bylo mi s ním moc fajn.
"No. A jak se má Tom?" zeptala jsem se.
"Nedávno se mu narodily dvojčata."
"On má děti???" No páni!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Bude nám dobře'?

Ano 100% (12)

Komentáře

1 portfoliofox portfoliofox | 18. února 2015 v 23:40 | Reagovat

Tom je prostě super plodnej :D

2 Amy Amy | 21. února 2015 v 11:39 | Reagovat

[1]: Že! :-D Jsem zvědavá za pár let a věřím tomu, že Tom fakt přijde s tím, že má dvojčata! :-D
Jsou rozkošní a ještě víc je rozkošné, že se takto našli :-)

3 Michi Michi | 25. února 2015 v 0:32 | Reagovat

[2]: Nic bych za to nedala :D Ale kdo ví, možná se navojčata nezmůže ani jeden :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama