Kind of Weird Girl 8

19. února 2015 v 0:12 | A&K |  Kind of Weird Girl
Autor: Michi
Žánr: romantická komedie


Ženská tajemství by nikdy neměla být odkryta mužům. Alespoň některá!

Na příjezdové cestě před naším domem jsem zaparkoval téměř hodinu poté, co jsme vyjeli z parkoviště. Provoz byl v Californii opravdu vražedný, co se měst týkalo. Odepl jsem si bezpečnostní pás a otočil se k El.
"Jsme tady."
"Tady vážně bydlíš?" zamrkala El na dům před námi.
"Jo, proč?" stočil jsem pohled stejným směrem. Nezdálo se mi na domě nic tak zvláštního, aby byla překvapená. Nebyl ani přehnaně velký, ani malý a vypadal podobně jako kterýkoli jiný v okolí.
"Jen jsem se bála, že mě odvezeš do nějaké luxusní vily. Dost se mi ulevilo," usmála se na mě vesele. Nad jejím potěšeným výrazem jsem se musel usmát. Nechápal jsem, jak mohla mít takovou radost z toho, že šlo o obyčejný dům.
"Většina lidí by spíš byla zklamaná," poznamenal jsem.
"Asi se trochu vymykám běžným měřítkům," chytila se El rozpačitě za zátylek, ale nepřestávala se na mě usmívat. Pokývl jsem na souhlas a ukazováček í nasměroval k obličeji.
"Ani se nehni. Pomůžu ti ven," upozornil jsem ji a vystoupil. Celou cestu kolem předního skla jsem přitom sledoval, jestli se hýbe nebo ne.

"Máš štěstí," konstatoval jsem, jakmile jsem jí otevřel dveře.
"Nechtěla jsem, abys mě zase topil," uculila se.
"Topil? Jak bych tě tady mohl topit?" svraštil jsem nechápavě obočí. El pokrčila rameny a laškovně natočila hlavu do strany.
"Třeba ve vaně?"
"Tak ve vaně…" povytáhl jsem významně obočí a přejel si jazykem přes spodní ret.
"No jak myslíš. Jestli tě ale mám utopit ve vaně, musím tě nejdříve dostat dovnitř," sehnul jsem se do vnitřku auta, podebral ji pravou rukou pod koleny a levou jí obtočil kolem pasu. El mě chytila kolem krku.
"Zvládla bych tam dojít i sama," usmála se, když jsem ji vytáhl a bokem přibouchl dveře spolujezdce.
"Říkala jsi, že na to nemáš šlapat. Tak neprotestuj," odbyl jsem ji s varovným pohledem, po kterém se mi skrčila v náručí a nasadila nevinný výraz.
"Už jsem ti říkal, že na mě tyhle kukuče neplatí," vyplázl jsem na ni špičku jazyka a donesl ji ke vchodovým dveřím.
"Odemkneš?"
"A kde jsou klíče?" zadívala se na mě El tázavě. V ten okamžik jsem si uvědomil, že jsem si je ze zvyku zastrčil do kapsy kalhot, než jsem ji vytáhl z auta.
"V kapse…" vydechl jsem.
"To myslíš vážně?" zadívala se na mě El nevěřícně. Když jsem přikývl na souhlas, protočila oči v sloup a zopakovali jsme si celou scénu s hledáním klíčů ještě jednou.
"Máš pěknou sukni…" poznamenal jsem, když jsem útrpně vyčkával, až se konečně trefí do kapsy a vyloví z ní klíče.
"Líbí se ti?" podívala se na mě El potěšeně.
"Jo. Je dobrá," přikývl jsem, ačkoliv jsem celou dobu civěl na její nohy a neměl nejmenší ponětí, jakou sukni vlastně má.
"Už jsem je našla," oznámila mi El, když nahmátla přes látku kalhot klíče a obratně vstrčila ruku do kapsy.
"Ehm," odfrkl jsem, odtáhl pohled od jejích stehen a pokusil si vybavit obrázky mrtvých koťat. Jakmile El zacinkala vítězně klíči před mým obličejem, zhluboka jsem si oddechl a vybídl ji k otevření dveří.
"Myslíš, že je to dobrý nápad? Možná bych- měla jít raději domů," hlesla El nejistě a rozhlédla se kolem sebe, když jsem ji v obývacím pokoji usadil na prostorný gauč.
"Blbost. Tady nikomu nepřekážíš. A jak se zdá, Bill ještě není doma," zamítl jsem rázně její námitku. "Co potřebuješ na ten kotník?"
"Jenom led a ručník, nic víc," pohlédla na mě El rozpačitě.
"Fajn. Led tu určitě máme. A ručníky taky. Hned je přinesu," zakýval jsem hlavou a zamířil z obýváku do chodby. Za rohem jsem se však zastavil, přitiskl se zády ke zdi a koutkem oka nahlédl zpátky do místnosti. El si opatrně poposedla, přitáhla si zraněnou nohu na klín a zkoumavě se na ní zadívala. Po chvíli ji zase spustila k zemi a pomalu se začala rozhlížet. Na okamžik se její pohled zarazil u velké knihovny plné filmů, hudby a her. Pousmála se, zakroutila hlavou a pokračovala v rozhlížení dál. Otočila hlavu na druhou stranu, načež se zaujatě zadívala na komodu s několika rámečky. Zapřela se dlaněmi o gauč, vytáhla se a po jedné noze začala poskakovat k vedlejší zdi. Instinktivně jsem se přikrčil, aby mě nezahlédla, a sledoval, co bude dělat dál.
"Hlavně neotvírej ty zásuvky…" broukl jsem sám pro sebe v podezření, že by se mohla začít zvědavě probírat šuplíky. El se však zachytila vrchu komody, nabrala ztracenou rovnováhu a sáhla po stříbrném rámečku, ve kterém byly tři fotografie. Na všech jsem byl s Billem, mámou a tátou. Nejprve jako malé děti, poté o něco starší a poslední fotka byla vyfocená před dvěma roky. El se na fotografie dlouze zadívala. Nechápal jsem, proč si ze všech vybrala zrovna tyhle a co na nich viděla tak zajímavého, že je téměř hypnotizovala, o to napnutěji jsem ji však sledoval.
"Co tu blbneš?" ozvalo se mi zcela nečekaně za zády. Polekaně jsem nadskočil a jen těsně se zahryzl do jazyka, abych nevykřikl.
"Idiote!" sykl jsem vzápětí na Billa, který mě se smíchem pozoroval.
"To si hraješ na Jamese Bonda nebo co?"
"Buď ticho," překryl jsem mu rychle dlaní pusu a opatrně nahlédl do obýváku, zda si nás El nevšimla. Bill nechápavě zakoulel očima. Pomalu jsem svěsil ruku dolů a hlavou mu naznačil, aby se podíval.
"To je El!" vyhrkl, načež jsem ho nakopl, aby byl zticha. "Co tady dělá?"
"Přivezl jsem ji. Potkali jsme se v centru."
"Tys jí vzal k nám domů? Zešílel jsi? Vždyť ji skoro neznáš," zasyčel na mě Bill vyčítavě.
"A proč myslíš, že jí tady teď šmíruju?" zpražil jsem ho pohledem. Bill se na krátký okamžik zamyslel, nakonec pokývl souhlasně hlavou a nahlédl zpátky do obýváku.
"Proč skáče po jedné noze?"
"Vyvrkla si kotník. Proto jsem jí sem vzal."
"Aha. A jak dlouho už tu stojíš?" otočil na mě Bill hlavu.
"A dopr…" uvědomil jsem si, že El stále čeká na ručník s ledem. Urychleně jsem tedy zamířil po schodišti nahoru, kde byla koupelna. Popadl jsem první čistý ručník z poličky, kde byly pečlivě vyskládány a hbitě seběhl ze schodů zpátky do přízemí. Bill stál pořád schovaný za rohem a nahlížel do obývacího pokoje.
"Co dělá?" zastavil jsem se zvědavě u něj.
"Asi píše zprávu," pokrčil Bill rameny. El už zase seděla na gauči s tváří skloněnou ke svému klínu.
"Čekal bych, že si to tu aspoň vyfotí."
"Možná je prostě jen normální," odpověděl jsem suše.
"Myslíš na rozdíl od nás?" povytáhl Bill obočí, načež jsme se rozhlédli kolem sebe. Stáli jsme přikrčení za zdí těsně vedle sebe a nepozorovaně jsme šmírovali vlastní obývák.
"Jo. Přesně to myslím," narovnal jsem se a zamířil do kuchyně pro trochu ledu. Do obýváku jsme už vkročili společně.
"Promiň, trochu mi to trvalo," posadil jsem se vedle El a natáhl k ní ruce s ručníkem a sáčkem ledu.
"Tom totiž nevěděl, kde máme led," přisadil si Bill a usedl na druhou stranu. El po nás překvapeně přeběhla pohledem.
"No jo, promiň. Čau El," zdvihl Bill ruku na pozdrav a zeširoka se usmál.
"Ahoj Bille…"odpověděla mu El rozpačitě.
"Zrovna se vrátil a-"
"A neskutečně mě potěšilo, že jsem tě tady objevil. Nevěděl jsem, že nás přijdeš navštívit," přerušil mě Bill uprostřed věty, rukou se chytil o opěradlo a poposedl si čelem k El.
"To ani já ne. Byla to náhoda," pokrčila El rameny a pohlédla na mě.
"Dej si to na ten kotník, ať ti nenapuchne," vybídl jsem ji. "Budeš s tím potřebovat pomoc?"
"Myslím, že to zvládnu sama," zakroutila El hlavou, přitáhla si zraněnou nohu a opatrně se vyzula z páskového sandálu. Sáček s ledem potom obratně zabalila do ručníku a do něj obalila kotník. S Billem jsme ji pozorně sledovali.
"Lepší?" zeptal jsem se, když úlevně vydechla.
"Mnohem. Děkuju," usmála se na mě.
"Super. Tak co kdybychom si pustili nějaký film? Třeba horor? Nebo bychom si mohli zahrát nějakou hru. Ale hlavně ne scrabell, ten hrajeme na turné pořád," rozhodil Bill rukama.
"Co je?" podíval se na nás tázavě, když jsme mu věnovali nechápavý pohled. Nastalé ticho přerušilo tlumené zaškrundání.
"To jsi byl ty?" podíval jsem se tázavě na Billa.
"Co? Já nic neříkal," překřížil si uraženě ruce přes hrudník. Nevěřícně jsem protočil oči.
"Neptal jsem se, jestli jsi něco říkal, ale jestli ti-" zarazil jsem se, když se ozvalo kručení podstatně hlasitěji. Oba jsme obrátili pohled na El, která okamžitě zčervenala.
"Omlouvám se. Stihla jsem se akorát ráno nasnídat," špitla.
"Takže máš hlad?" povytáhl Bill obočí.
"Teda ty máš postřeh," zakroutil jsem hlavou nad jeho bystrostí. "Co kdybys skočil něco koupit?"
"Cože? Já? Proč? Vždyť si můžeme něco objednat!" ohradil se okamžitě.
"Jenomže s donáškou to bude nejdřív za půl hodiny," odpověděl jsem pohotově. Bill přimhouřil oči a nedůvěřivě mě propaloval pohledem.
"Prostě sedni do auta, dojeď do nejbližšího obchodu a něco nakup," vyložil jsem mu pomalu a s důrazem na každé slovo celý plán. Billovi poklesla údivem čelist.
"Počkej, počkej, počkej. Ty chceš vařit? To jako vážně?" zeptal se šokovaně.
"Šílíš? Uděláme třeba sendviče nebo něco takovýho," zaťukal jsem si ukazováčkem na čelo. Bill dotčeně nafouknul obě tváře, a zatímco jsme dál horečně diskutovali, El mezi námi neustále těkala pohledem a raději se neozývala.

"Kup něco k jídlu. To zvládneš," zakončil jsem konečně rozhovor.
"Fajn! Tak já teda pro něco dojedu!" vyskočil Bill na nohy a probodl mě vražedným pohledem. "Ale jestli naši kuchyň vyhodíš do povětří, budeš si to uklízet sám!"
"Jasně. Jdi už," zakýval jsem hlavou na souhlas a vypakoval bratra urychleně ze dveří. Jakmile za ním zapadly, s úlevným vydechnutím jsem dopadl vedle El na měkký gauč.
"Takhle je to u vás pořád?" zamrkala na mě tázavě.
"Obvykle," přisvědčil jsem.
"Tak to se nikdy nenudíte," pousmála se.
"Pravda," přikývl jsem na souhlas a zaujatě jsem si El prohlédl. Na ulici ani v autě jsem si toho nevšiml, teď jsem však těkal pohledem mezi jejími prsy a stehny. Sukně a výstřih, nebezpečná kombinace. Ačkoli u El se nedalo zrovna mluvit o vyzývavosti. Vypadala spíše sladce, když jí cop hnědých vlasů spadal přes rameno a bílá sukně ležela nevinně rozprostřená kolem ní. Absolutně jsem to nedokázal pochopit. Která holka vypadala sladce, když na sobě měla krátkou sukni a ještě hluboký výstřih?
"Díváš se mi na prsa," vytrhl mně ze zamyšlení její hlas.
"Cože?" zeptal jsem se, aniž bych odtrhl od jejího výstřihu pohled. El si přes prsa překřížila ruce.
"Ne, ty se mi nedíváš na prsa. Ty na ně civíš!" vyhrkla.
"Necivím," zamručel jsem.
"Tome!" udeřila mě pěstí do ramene, čímž mě přiměla konečně vhlédnout k jejímu obličeji.
"Hej! To bolelo!" přejel jsem si dlaní po místě, kam mě praštila a rozesmál jsem se nad jejím pohoršeným výrazem.
"Tak se mi dívej do očí, když se mnou mluvíš," vyplázla na mě drze jazyk.
"Ty jsi na mě vyplázla jazyk!" povytáhl jsem významně obočí. "Neříkal jsem ti, že tyhle drzosti netoleruju?"
"Takže já drzá být nesmím, ale ty ano?" povytáhla obočí i El. Nad její otázkou jsem se rozvážně poškrábal na bradě.
"Jo, přesně tak," přikývl jsem nakonec. Vzápětí jsem dostal do obličeje ránu polštářkem.
"Hele! To-" chtěl jsem něco namítnout, ale dostal jsem další ránu po hlavě.
"Takhle se chováš vždycky, když jsi na návštěvě?" chňapl jsem polštářek při dalším útoku a vytrhl ho El z ruky.
"Pokud se hostitel chová neuctivě, tak jo," založila si ruce v bok.
"Neuctivě? To jako já? Vždyť jsem tě donesl v náručí až sem!" oponoval jsem s širokým úsměvem na rtech.
"To nic nemění na tom, že jsi mi koukal na prsa!" odfrkla El nekompromisně.
"Tak nemáš nosit výstřihy. Rozptyluje mě to," překřížil jsem si paže přes hruď a napodobil její odfrknutí. Následně se mezi námi rozhostilo ticho, při kterém jsme na sebe koutkem oka hleděli.
"Dostaneš na prdel!" vyhrkl jsem vzápětí, když na mě vyplázla jazyk.
"Cože?" zamrkala El šokovaně, ale to už jsem po ní skočil a zabořil jí zády do gauče.
"Říkal - jsem - ti - ať - nejsi - drzá," kleknul jsem si obkročmo nad ní a začal ji zuřivě lechtat.
"Tome! Tome ne! Prosím! Tome!" začala El okamžitě pištět, zmítat se a mávat kolem sebe rukama.
"Prosíš? Teď mě prosíš? Ale já tě varoval!" nepřestával jsem s šimravým kroužením prstů po jejích bocích.
"Tome! Přísahá! Už to neudělám!" pištěla El jako myš chycená v pasti.
"To si teda piš, že neuděláš!" sjel jsem o kousek níž a polechtal jí na odhalených stehnech. El se prudce zazmítala.
"Ne! Na nohách ne! Já se počůrám!" vyjekla.
"Vážně?" přestal jsem a zadíval se na její zrudlý obličej.
"Jestli mě budeš ještě chvíli lechtat na nohách, tak určitě!" zakývala horentně hlavou.
"Tak fajn," pokrčil jsem ledabyle rameny, sevřel jí kolena v dlaních a prudkým švihem jí pod sebou obrátil na břicho. El hlasitě vypískla a obličejem se zabořila do šedého potahu.
"Tady budeš ještě lechtivější!" dodal jsem škodolibě a zakroužil jí bříšky prstů po zadní straně stehen. El přidušeně vyjekla a zakopala nohama. Hned potom však bolestivě zaskučela.
"To bys asi dělat neměla," otočil jsem se k jejímu kotníku, na kterém jen tak tak držel ručník s ledem. El sotva znatelně přikývla.
"Dobře. Zbytek trestu odkládám na dobu neurčitou," rozhodl jsem, nadzdvihl lem vykasané sukně a v zubech stiskl její kůži. Poté jsem se odtáhl na svůj konec gauče a pozoroval, co udělá. El se pomalu vytáhl na všechny čtyři, přetočila se do sedu a šokovaně na mě zamrkala.
"Ty jsi mě kousnul!"
"Očividně," přikývl jsem na souhlas, překřížil si paže přes hrudník a s širokým úsměvem sledoval její rudý obličej, kterému dominovaly rozcuchané vlasy kolem hlavy. El na mě vytřeštila oči.
"Do zadku!"
"A byl to nejlepší zážitek v mém životě," doplnil jsem rádoby vážným hlasem. El se zhluboka nadechla k odpovědi, to už jsem se však jejímu výrazu hlasitě rozesmál. Nechápavě na mě zamrkala, ale nakonec se rozesmála taky.
"Teď ale vážně musím," vydechla, když jsme se oba uklidnili.
"Myslíš tam?" pohodil jsem hlavou za sebe. El pokrčila rameny.
"Nevím, ale pokud tam máte toaletu, tak jo."
"Odnesu tě," zvedl jsem se z pohovky, když jsem se ale pro El sehnul, nedůvěřivě se na mě zadívala.
"Nechceš se mnou jít i dovnitř, že ne?"
"Samozřejmě, že chci," odpověděl jsem zcela vážně. El vytřeštila zděšena oči.
"Dělám si srandu. Počkám za dveřma," zasmál jsem se a vytáhl si jí do náruče. El se nepatrně zakroutila a nejistě na mě zamrkala.
"Nemusel bys čekat přímo za dveřma," zamručela, přičemž dala důraz na slovo přímo. Tázavě jsem se na ni podíval. Když jí však zčervenaly tváře, došlo mi, co má na mysli.
"Fajn. Až budeš, křikni. Budu stát támhle," postavil jsem ji opatrně na zem a bradou ukázal na roh úzké chodby.
"Dobře. Díky. Po těch schodech by to asi bylo složité," kývla poslušně hlavou a s poskakováním po pravé noze se zavřela na toaletě. Tiše jsem se naklonil ke dveřím a zaposlouchal se do zvuků za nimi. Když se ale ozvalo bouchnutí záchodového prkýnka, uvědomil jsem si, co dělám.
"Začínám být paranoidní jako Bill," protočil jsem oči a rychlými kroky zamířil do své ložnice, která byla o dvoje dveře dál. Tmavě hnědé dveře jsem nechal pootevřené, abych uslyšel El, až bude volat, a praštil jsem sebou na postel.
"Co to krucinál dělám…" přejel jsem si zmoženě dlaněmi přes obličej a prsty si dlouze promnul oči. Nejdříve jsem ji šmíroval v obýváku, teď dokonce na toaletě. Naprosto nekrytě jsem si jí prohlížel a ještě jsem jí hryznul. Tomu se vážně nedalo říkat normální chování. Ale jak se zdálo, El to z míry příliš nevyvádělo. Vlastně vypadala, že se povětšinu času dobře baví. Třeba je nakonec stejně ujetá jako já a Bill.
"Blbost," upřel jsem pohled do bílého stropu. Bill měl ale v něčem pravdu. Poslední dobou jsem vážně nebyl ve své kůži. I když jsem se cítil skvěle a bylo mi líp než kdy předtím, nechoval jsem se jako obvykle. Zbytečně moc jsem přemýšlel nad věcmi mimo práci, zaobíral jsem se nejrůznějšími úvahami a kdy se ze mě, krucinál, stal takový ochránce dívek v nesnázích?? S dlouhým výdechem jsem se na posteli posadil, lokty jsem se opřel o kolena a zadíval jsem se do země. O přátelství s El jsem stál stejně jako o proslavení Tokio Hotel. Nikdy v životě jsem nic nechtěl tolik jako tyhle dvě věci. Jenomže na tomhle přátelství bylo něco dost zvláštního. Absolutně se nepodobalo žádnému, které jsem už zažil. A že v našem případě přátelé neustále přicházeli a odcházeli jako na běžícím páse… A dalo se v našem případě vůbec mluvit o přátelství? Vždyť jsem neměl ani její telefonní číslo.
"Tome?" zaslechl jsem slabé zvolání. Urychleně jsem proto zahnal další tok myšlenek a vyšel z ložnice.
"Hotovo?" zastavil jsem se před zavřenými dveřmi. Částečně jsem čekal, že nejprve vyjde, než se mě bude dožadovat, ale když mi neodpověděla, nejistě jsem zaklepal.
"El? Je všechno v pořádku?"
"No… Asi- asi mám menší problém," vykoktala na odpověď.
"Problém?" zopakoval jsem překvapeně. Jaký mohla mít zrovna tam problém? Spadla do záchoda? Nebo došel toaleťák?
"Jaký problém?"
"Totiž…" El se na delší chvilku odmlčela. "Myslím, že mi to začalo."
"Cože? Co začalo?" svraštil jsem nechápavě obočí. Ze druhé strany dveří se ozvala dutá rána.
"El? Co ti začalo?" zaklepal jsem netrpělivě znovu.
"Menstruace, Tome…" zahučela.
"Ouh, aha," vyšlo ze mě pouze. Tahle možnost mě opravdu nenapadla. "A to je problém?"
"Nečekala jsem to. Nic sebou nemám," zakňourala El na odpověď. Tak to byl opravdu problém.
"Ale já nic takového nemám," pokrčil jsem bezradně rameny. "A pochybuju, že má něco takového Bill."
"To jsem ani nepředpokládala," ozvala se El ironicky a tlumeně povzdechla. "Myslíš- no- že bys mohl- dojít do obchodu?"
"Jako koupit to??" vytřeštil jsem zděšeně oči. "Ale já nemám ponětí, jak se takové věci kupují nebo podle čeho se vybírají a vůbec."
"Na tom nic není. Stačí mi cokoliv," broukla konejšivě na odpověď. Dlaní jsem se chytil za krk a zhrozen zůstal civět na zavřené dveře. Jít to nakoupit. Vždycky jsem doufal, že mě nic takového nepotká. Vzápětí mě napadla spásná myšlenka.
"Fajn. Dobře. Počkej tady. Budu hned zpátky," ujistil jsem ji a rozeběhl se dolů do přízemí, kde zůstal můj mobil. Bill byl přeci stále na nákupech, stačilo mu tedy zavolat, aby něco takového přikoupil. Ve dveřích do obýváku jsem se s ním ale srazil.
"Kam jste zmizeli?" zadíval se na mě tázavě a povytáhl do výšky dvě plné tašky s hotovým jídlem.
"Máš štěstí, že jsem narazil na tohle. Aspoň nemusíme nic chystat," zazubil se vítězně, zatímco jsem při pohledu na jídlo útrpně zakvílel. Bill si mě zaraženě prohlédl.
"Co je? To jsi chtěl tak urputně vařit?" svěsil ruce zase dolů.
"Ne," odsekl jsem, popadl ho za paži a začal ho táhnout ke vchodovým dveřím. "Ale jdeš se mnou do obchodu."
"Cože? Proč? Teď jsem se z něj vrátil!" zaprotestoval okamžitě.
"Já vím," přikývl jsem na souhlas a vstrčil ho na sedadlo spolujezdce.
"Můžeš mi laskavě vysvětlit, co tady děláme?" zavrčel na mě Bill, když jsme stanuli před regálem plným ženských potřeb v nejbližším obchodě, u kterého jsem ihned zaparkoval.
"Kupujeme El nějaké- tohle," mávnul jsem rukou k horám tampónů a vložek. Bill na mě upřel propalující pohled.
"Cože děláme?"
"El dostala víš-co a neměla nic u sebe. A pokud přede mnou něco netajíš, my doma nic takového taky nemáme," osvětlil jsem mu krátce a podíval se na něj.
"Poprosila mě," dodal jsem rychle.
"To si u tebe Ria nic takového nenechává?" zeptal se nedůvěřivě.
"Absolutně ne. Nejspíš si to nosí někde v kabelce, nebo co já vím. Ani nevím, co vlastně používá. Na takové věci se jí fakt neptám," odsekl jsem rázně. Bill se podíval na stohy neznámých krabiček.
"Fajn. Tak něco vezmi a jdeme, než nás tu někdo uvidí," překřížil si paže přes hrudník.
"Jenomže co?" pokrčil jsem rameny a bezradně se rozhlédl po celém regále. "El říkala, že jí stačí cokoli, ale co je to 'cokoli'? Neměl jsem tušení, že toho existuje tolik."
"Mě se neptej. Nikdy jsem tyhle věci nekupoval," trhnul naštvaně rameny. Věnoval jsem mu všeříkající pohled.
"Máš pocit, že já snad jo?"
"No tak vezmi třeba tohle, vždyť je to jedno, ne?" popadl Bill namátkou jednu z krabiček a zadíval se na ní. "Vždyť si to stejně tak akorát strčí to- tam- no- asi. Proč toho vyráběj tolik, sakra?"
"Vím já? Asi, aby měly na výběr," pokrčil jsem rameny a opatrně jsem vzal fialovou krabičku do ruky.
"Třeba jim to dělají s různýma příchutěma," podíval se na mě úkosem.
"Nejsou to kondomy," zpražil jsem ho pohledem.
"To vím taky," odsekl Bill uraženě a vrátil krabičku nazpět. "Myslel jsem tím vůni."
"Já vím, co jsi tím myslel a fakt nechci přemýšlet nad tím, jestli to voní po lesním ovoci nebo po kytkách," zatvářil jsem se znechuceně. Billova tvář se však nečekaně rozjasnila v širokém úsměvu.
"Hele. Myslíš, že tyhle používá Ria?" nastavil mi před obličej balíček, na kterém byl nápis 'Ria'.
"Idiote," zavrčel jsem na něj a vytrhl mu ho z ruky.
"Tak už něco krucinál kup, ať můžeme vypadnout. Připadám si tu jako úchyl," rozhlédl se Bill kolem nás a přikrčil se.
"No jo, pořád," odsekl jsem, hodil balíček do košíku a za ním jsem začal vhazovat další.
"Co to děláš?" zadíval se na mě Bill nechápavě.
"Když nevím, co koupit, raději toho vezmu víc," odpověděl jsem suše.
"Taky jsi nemusel brát od všeho," zabručel za mnou Bill, když se na nás prodavačka šokovaně zadívala. Urychleně jsem nákup zaplatil a ještě rychleji jsme z obchodu vypadli.
"Tam už v životě nevkročím. Určitě si o nás myslí, že jsme fetišisti," lamentoval Bill.
"Tohle bylo poprvé a naposled, co jsem něco takového absolvoval," přitakal jsem mu a se vší vervou jsem dupnul na plyn, abychom byli co nejdříve pryč.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Kind of Weird Girl'?

Ano 100% (29)

Komentáře

1 Amy Amy | 21. února 2015 v 11:13 | Reagovat

Boží, naprosto boží! Úplně živě vidím jejich krásný prosluněný domeček a tu rozkošnou scénku s lechtáním, oni jsou spolu tak sladcí! Snad si Tom konečně brzo uvědomí, že Ria není to pravé ořechové a že tahle super přirozená a veselá holka je pro něj jako stvořená! :-)
Bill je tu takový živočich, žeru ho! :-D Líbí se mi jaký je, fakt mi to k němu sedí čím dál tím víc a věřím tomu, že takový dokáže být i ve skutečnosti :-D
No a k výběru ženských potřeb, co dodat, umřela jsem :-D :-D :-D 'Myslíš, že tyhle používá Ria?' :-D :-D Obdiv klukům, že do toho šli, i když Bill teda víc než nedobrovolně, každopádně super! :-D
Moc se těším na další díl, děkuju!

2 sarah sarah | 24. února 2015 v 2:13 | Reagovat

ďalší diel!! :)))

3 Sam Sam | 24. února 2015 v 23:55 | Reagovat

Nádhera, strašně jsem si tuhle povídku oblíbila! Moc jsem jich s Tomem nečetla a o to víc se mi líbí, skvělá práce!

4 Michi Michi | 25. února 2015 v 0:39 | Reagovat

Děkuju moc za pochvaly :) Přísahám, že se polepším a budu se snažit smolit kapitoly častěji, ať se to trochu hýbe :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama