The Guilty Ones 16

17. února 2015 v 16:00 | A&K |  The Guilty Ones
Autor: Emily
Žánr: romantické drama


"Tak jsem mluvil s Tomem. Rozešel se s tou holkou , takže je všechno v cajku."
"Tak to je paráda." Objala jsem ho kolem krku.
"Taky jsem mluvil s mámou." Při tom slově ve mně hrklo.
"S mámou? Proč?"
"Jak to myslíš proč?" zasmál se. "Jsi přece těhotná, ještě tě ani nepoznala."
"Nemůžeš za ní jet sám?" pokusila jsem se o milý úsměv.
"No to teda nemůžu." Zasmál se mi znovu. "Máma je v pohodě. Určitě si budete rozumět."
….Příjezd do pekel….
Vystoupili jsme z auta, už mi bylo z tý dlouhý jízdy opravdu špatně, takže jakmile Bill zaparkoval, vyběhla jsem z auta a běžela s Billem rovnou na záchod. Moc pěkné přivítání paní Kaulitzové. Vyzvracela jsem se a vypláchla si pusu.
"Prokrista, dej mi žvýkačku." Vzala jsem si jí a rychle jí rozkousala. On se mi opět smál.
"Mami. Ahoooj." Přiběhl za mámou a objali se. Vypadala hodně šťastně, že ho vidí. Nedivím se, po takový době. "Takže tohle je Emily." Ukázal na mě. Podala jsem si s ní s úsměvem ruku.
"Dobrý den, moc mě těší."
"Mě taky. Já jsem Simone."
"To je ta, jak jsem ti o ní vyprávěl, mami. Jak jsem ti vždycky volal. Ta postřelená." Tak to nebyla zrovna milá vzpomínka. Simone se najednou zamračila, ajaj.
"Ta, jak mi Tom vyprávěl, že kvůli ní hodně brečíš?" A je to v háji.
"No. Ale teď jsme šťastní. A ještě něco - čekáme dítě!" Bill se nadšeně usmíval, ale Simone s hrůzou vykulila oči.
"Dítě?? Vždyť jste mladí. A ty jsi na vrcholu kariéry. A jste spolu krátkou dobu. A nejste ani svoji!"
"Ale mami, to je staromódní myšlení. Zvládneme to."
"Bille, pojď mi pomoct s pitím do kuchyně." A je vymalováno.
"Dobře. Em, sedni si támhle v obýváku." Bill odešel se Simone do kuchyně a já si šla sednout. Byla jsem pěkně nervózní. Simone pustila vodu v dřezu, aby nic nebylo slyšet, ale přesto jsem slyšela, že na něj zvyšovala hlas a slyšela jsem Billa, jak vyslovoval moje jméno.
Po chvíli přišli s kafem. Položili ho na stůl. Bill si sedl ke mně a mračil se na mámu. Chytil si mě kolem ramen.
"Vypijeme si kafe a pojedeme Em."
"Můžete mi někdo říct, co se děje?"
"Nejsi pro Billa správná"
"Mami!"
"Prosím?"
"Ano, nejsi pro něj vhodná. Ubližovala jsi mu a teď ho přivádíš na názory, který nikdy neměl. Jako oženit se a mít děti."
"A to vám vadí proč? Neměla byste být ráda, že budete mít vnoučata?"
"Měla, samozřejmě že ano. Ale nechci, aby kvůli tomu přišel o kariéru. Vím, co to pro něj znamená."
"Mami, přehodnotil jsem to, když jsem se dozvěděl, že čekáme dítě."
"A to ti Em nevadí, že budeš pořád sama?"
"Nebude."
"Jakto že ne? Budeš pořád pryč."
"Budu mít pro ní víc volna."
"A ztratíš fanoušky." Už mi to dohadování lezlo na nervy, jak jsem to nemohla dál vydržet, tak jsem je překřikla.
"DOST." Oba se na mě podívali. "Podívejte, paní Kaulitzová. Já se o svoje dítě dokážu postarat, i kdyby tam Bill nebyl. Svobodné matky to taky zvládají, tak proč ne já? A Bill mi slíbil, že se mnou bude. Takže všechno bude v pořádku, tenhle problém už máme za sebou. Navíc teď rozjeli to jejich BTK, takže budou s fanouškama v kontaktu. Já neříkám, že mě musíte mít ráda. Ani jsem sem nechtěla jet. Ale nemusíte se hádat přede mnou a nemusíte si nenápadně brát Billa do kuchyně. Jestli se mnou máte problém, tak mi to řekněte rovnou do očí." Oba na mě jenom zírali. "Vašemu synovi jsem ublížila, to přiznávám. A mrzí mě to. Ale to už je dávno za náma a on taky někdy nebyl zrovna andílek. Tohle jsme si odpustili a hlavně je to naše věc. Chápu, že chcete, aby byl váš syn šťastný a já teď cítím, že to tak může konečně být. A já vás nenechám to teď zkazit. Jestli teď bude Bill nešťastný, tak to bude jen kvůli vám. A myslete si o mně, co chcete. Jdeme." Vstala jsem. Bill vstal se mnou.
"Počkejte." Pípla jeho máma. Podívala jsem se na ní. "Už je tma, nikam nejezděte. Nechci, aby se vám něco stalo."
"Mohli bysme zůstat přes noc?" pohladil mě po paži Bill.
"Dobře. Jestli na mě nebudete mít narážky a tak."
"Ne, nebudu. Asi jsme nezačali zrovna správně. Zkusíme to znovu, co ty na to? A tykej mi." Ulevilo se mi. Já už čekala, že nás popožene k autu.
"To je dobrý nápad." Bill se začal zase usmívat. A to je nejspíš pro mě a pro Simone to nejdůležitější.
Simone nám připravila Billův pokoj. Převlíkla jsem se do pyžama a chvíli si prohlížela s úsměvem jeho pokoj. Pak jsem si k němu lehla.
"Ty jsi skvělá."
"Proč myslíš?" přitulila jsem se k němu.
"No, to jak jsi přesvědčila mojí mámu, aby se na tebe podívala z jinýho pohledu. To bylo vážně skvělý."
"Tak dík." Usmála jsem se.
"Miluju tě." Pohladil mě po bříšku a políbil mě.
"Já tebe víc."
"Nene, já tebe nejvíc."
"Tak to těžko." Zasmála jsem se.
"Tak nastejno?" zasmál se taky.
"Dobře." Přikývla jsem a políbila ho.
"Tak dobrou, ty mluvčí."
"Dobrou, hvězdo." Uchechtla jsem se, zavřela oči a usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'The Guilty Ones'?

Ano 100% (15)

Komentáře

1 Amy Amy | 21. února 2015 v 11:29 | Reagovat

'Ta postřelená.' Pardon, ale to mě fakt pobavilo :-D :-D
Nevím nevím, čím víc dílů téhle povídky je, tím víc jsem zmatená, pořádně nerozumím nikomu z nich...

2 Sam Sam | 24. února 2015 v 23:59 | Reagovat

Tahle povídka je ze všech od Tebe má nejoblíbenější! Možná proto, že takový pohádkový život jako má Em (až teda na těch pár hrůz, kterýma si musela projít) bych chtěla taky :-)

3 Michi Michi | 25. února 2015 v 0:34 | Reagovat

Koukám, že Emily se řídí heslem "Tchýně je zlo" hned od začátku a to ji ještě ani nezná :D Ale divím se Billovi, že ji za celou dobu mámě nepředstavil :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama