Útěkem se nic nevyřeší! 10

17. února 2015 v 7:34 | A&K |  Útěkem se nic nevyřeší!
Autor: Kathleen
Žánr: romantické drama


Po nekonečném přemýšlení a vymýšlení úvah, co teď budu dělat, se nakonec rozhodnu, že musím pryč. Pryč z tohohle bytu, alespoň na chvíli. Všude vidím Billa, Toma, Phillipa i mého tátu, sakra, s každým z nich přišla jen hromada problémů! Ani nevím, kdo z nich je na tom nejhůř a vlastně na tom nezáleží. Pokazila jsem to zkrátka u všech a to na plné čáře.

Hodím na sebe kabát, popadnu kabelku a vydám se loudavým krokem do ulic věčně zaneprázdněného Hamburgu. Od chvíle, co přišel Bill, už se značně setmělo a mě míjejících lidí postupně ubývalo. Vypadá to, že se všichni schovali před chladným a větrným počasím do nějaké vyhřáté kavárny užívají si šálek něčeho teplého, a to vůbec nezní špatně. Mé nohy mě zavedou až na samý okraj nejrušnější části města a já zahlídnu ten osudný bar. Ten, který jsem s Tomem navštívila ještě před tím, než jsem stačila všechno zničit.


Po pár minutách přešlapování na jednom místě před oným podnikem se nakonec rozvážným krokem rozhodnu vejít dovnitř. Nevím, jestli je tohle zrovna ten nejlepší nápad, všechno si tím jen připomínám. Hlavně se nechci dostat do fáze, kdy začnu rozebírat, co by se stalo, kdyby. To by opravdu nikam nevedlo. Zakroutím hlavou nad tokem svých myšlenek a na baru si objednám horký zelený čaj. Rozhlédnu se kolem, zdali není volné místo i někde jinde než barmanovi přímo před nosem, až se zastavím o pár mladých lidí, který se má právě k odchodu a všimnu si, že se po nich udělalo volné místo. Jako naschvál zahlédnu koženou sedačku v rohu místnosti hned vedle prosklené výlohy, přesně tu, na které jsme tu tehdy seděli s Tomem. Nezbývá mi nic jiného, než se posadit tam, jestliže nechci být na baru, ale alespoň je to útulné a klidné místo. Obsluha mi během chvilky donese mou objednávku a já se tak znovu můžu zabořit do svých myšlenek.

Svůj pohled upřu skrz prosklenou plochu do kavárny hned naproti a cítím, jak mě pohlcuje pocit prázdnoty a viny. Nechápu, jak jsem mohla všechno zkazit během tak krátké chvíle, co jsem udělala špatně? Mým útěkem od oltáře jako bych spustila lavinu nových a nových katastrof, vůbec nic se tím nevyřešilo! Ten krátce trvající pocit svobody, kterou jsem pro sebe v ten den vybojovala hned přerušily události, které by se jinak nestaly. Ale, co to plácám, jak tohle vůbec můžu říct? Vždyť právě proto jsem narazila na Billa, to nejlepší, co mě mohlo potkat! To on dal mému životu nový smysl a nic to nemůže překonat! Nemůžu ho jen tak nechat jít, musím o něj bojovat! Celou dobu jen fňukám a obviňuju se, co všechno jsem provedla, ale vždyť nic z toho není docela má vina, nic jsem neudělala špatně! Vzala jsem si zpět svou svobodu, svou čest a s tím i své možnosti jen tak jít a bavit se. Nemohla jsem ani tušit, že si tím večerem s neznámým klukem za pár dní otočím znovu život naruby. Musím všechno Billovi vysvětlit, on je to dobré v celé té změti mého neštěstí. On je to, co miluju! Nedokážu si vysvětlit, že jsem si skutečné city k němu dokázala uvědomit až po takové době. Asi jsem jen čekala, až mi konečně otevře oči, a to se mu podařilo.

V záplavě nově dodané odvahy a hřejivých pocitů při myšlenkách na Billa mírně ztuhnu. Můj pohled se upře na osobu přicházející do baru a já chvíli dumám, jestli se mi to znovu jen nezdá. Úplně jsem na něj zapomněla, ani mě nenapadlo přemýšlet, co se bude dít. Ale nebudu si nad tím lámat hlavu, udělala jsem dobře. Po pár vteřinách mého propalujícího pohledu se na mě zadívá a s trochu neuvěřitelným pohledem se vydá mým směrem.

"Tak tebe bych tu opravdu nečekal. Vypadl jsem, abych na tebe nemyslel, a rovnou tě potkám," pronese stojíc nade mnou s až nepříjemně upřímnou hořkostí v hlase.
"Taky tě ráda vidím, Tome," poznamenám ironicky na jeho účet a naznačím úsměv. Rozhlédne se rychlým pohledem kolem a pak si přisedne přímo naproti mně. Zapře si lokty o kolena a bříšky prstů zamyšleně spojí své ruce. Nevím, co si mám myslet o jeho pohledu, ale rozhodně se necítím příjemně. Na tisíc procent šel Bill ode mě rovnou za ním a tak se teď bude snažit si svůj vztek vylít na mě. Nesmím zapomenout, co jsem si řekla. Nebyla to má chyba, Tom to zavinil hned v první řadě.
"Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat? Vždyť jsme spolu mluvili, dala jsi mi slib!" spustí na mě relativně tichým, ale vytočeným hlasem. Nebude se mnou mluvit jako s nějakým parchantem!
"Copak, dostal jsi sprďáka od brášky? O tohle ti šlo? Aby sis to u něj nerozházel?" odvětím mu stejným tónem a začínám být pěkně nabroušená.
"Cože? Ale vůbec ne! Poslouchala jsi mě tehdy v autě vůbec?!"
"Ano, slyšela jsem tě moc dobře. Myslím, že si se vymlouval na Billovu citlivou dušičku, jak roztomilé! Mohl jsi vymyslet lepší způsob, jak si zachránit zadek!" štěknu na něj a on jen zakroutí hlavou.
"O to přeci nejde říkám! Můžeš s tím přestat? Proč myslíš, že jsem mluvil o Billově povaze? Proč myslíš?!" trochu zvýší svůj hlas a na znamení svého rozhořčení se postaví a rozpřáhne rukama. Hlasitě vydechne a znovu se posadí, tentokrát už očividně klidnější. Měla jsem z něj trochu strach. "Grace, vždyť Bill tě miluje, je jak posedlý neustálým povídáním o tobě. Nechtěl jsem mu ublížit, ne takhle," dodá sotva slyšitelně a v jeho očích spatřím víc než upřímnou bolest. Má zlost se v mžiku vytratí a já ihned pookřeju. Stačím si všimnout přihlouplého úsměvu na mé tváři z Tomových slov. Bill tě miluje. "To je důvod, proč jsem se zmiňoval o tom, že je citlivý. Všechno jsem věděl ještě dávno předtím, než si k nám přišla a než jsme se poznali, ale nechtěl jsem ti to říct dřív, než to Bill udělá sám, chápeš mě?" zeptá se opatrně. Jistěže chápu! Sakra, jsem tak pitomá, teď už všemu rozumím a nejraději bych si nafackovala!
"Tome, mrzí mě to, ani nevíš jak, ale… Když mě Bill políbil, hned jsem věděla, že to v sobě nemůžu dýl držet, nemohla bych to před ním tajit, po tomhle už ne. Chápeš zase ty mě?" zeptám se ho stejně a on jen slabě přikývne. "Nechtěla jsem mu ublížit a nechtěla jsem ublížit ani tobě, opravdu mě to moc mrzí, promiň mi to," šeptnu a sklopím svůj zrak na špičky svých bot. Ucítím, jak si Tom přisedne blízko ke mně a vezme mou ruku do svých dlaní.
"Taky se ti musím omluvit, asi jsem to trochu přehnal. Když nad tím přemýšlím, máš pravdu, určitě by nebylo vůči Billovi fér to tajit, tohle jsem si neuvědomil," pokyne hlavou a pevně stiskne mou ruku na znamení, že je zase vše v pořádku. Ale zdaleka není.

Vůbec se teď nedokážu vžít do Billa, jak se musí cítit. Nevím sama, jak bych v takové situaci reagovala, ale nejspíš bych se cítila hrozně. Snad pochopí, že to nebylo nic, čím bych mu chtěla ublížit, ani já, ani Tom, prostě se to stalo a nikdo z nás už to nezmění. Chci být s ním, chci mu všechno vysvětlit a pomoct mu se přesvědčit, že to nic neznamenalo a vůbec nic to nemění. Byl to Clark, cizí člověk. A teď, když už to nemusím tajit navíc cítím, že se mi povede přes to všechno přenést a vnímat Toma jen jako někoho nového, jako Billovo dvojče, které jsem poznala teprve nedávno a nikdy předtím ho neviděla. Kvůli Billovi to dokážu. Chvíli Toma pozoruji, až se mu se slzami v očích vrhnu do obětí. Silně mě stiskne a pár jemnými pohyby mě konejšivě pohladí po zádech.

"Pomoz mi, prosím. Znáš Billa nejlíp a tentokrát tě už určitě poslechnu. Nechci ho ztratit, nikdy nechtěla a teď už vůbec ne," pousměji se na něj a on udělá to samé. "Miluju ho."

***

Tom se rozhodl přijmout mou nabídku zajít ke mně na hrnek něčeho teplého a v domácím prostředí si znovu pohodlně popovídat. Myslím, že byl z opětovné návštěvy mého bytu trochu nesvůj, ale konec konců to co se tu stalo nám oboum zadělalo na velký problém, který se teď snažíme napravit. Podám mu hrnek s vanilkovým čajem a přisednu si k němu. Chvíli ho pozoruji, jak se jemným foukáním snaží trochu zchladit vařící tekutinu, a uvědomím si, že se mi daří tu věc, co se tu stala, pomalu dostávat z hlavy už teď. Nečekala jsem, že by se to mohlo začít dít tak brzo, ale je mi s Tomem vážně moc fajn, pomáhá mi to zapomenout. Možná je to tím, že mi hodně připomíná Billa a to mi teď tak trochu vynahrazuje jeho přítomnost. Samozřejmě je to moc milý kluk a já na něm zbožňuju, jakým způsobem miluje svého bratra, jak se ho snaží chránit a vymýšlí, jak by ho znovu udělal šťastným. Nikdy jsem neviděla něco takového, jako je jejich báječný sourozenecký vztah.

"Co ti Bill říkal?" zeptám se po chvilce přemýšlení, zdali to vůbec chci vědět. Bojím se, abych se nedozvěděla něco ošklivého, ale Tom je celou dobu nadšený a nevypadá, že by o tom smýšlel jako o nenapravitelné situaci. Zhluboka se nadechne a znovu s trochou bolesti v očích se na mě zadívá.
"Jsem si jistý, že ho to přejde, potřebuje jen trochu času. Měl jsem chuť rozbrečet se s ním, bylo mi na nic. Tolik nehezkých slov jsem od něj neslyšel za celý život," promne si rty a nervózně u toho začne poklepávat nohou, kterou si ležérně přehodil přes druhou. Bill kvůli mně plakal? "Bude v pořádku, musím ho teď jen nechat být. Myslím, že mě chvilku nebude chtít vidět. Ale dlouho to beze mě nevydrží, nemůže beze mě být," mrkne na mě lišácky a vnese trochu vtipu do ponuré atmosféry. "A jak už jsi řekla, přijde na to, že všechno se stalo nechtěně a nikdo jsme mu nechtěli ublížit," pokračuje ve svém monologu a já mu visím na rtech s každým jeho uklidňujícím slovem víc a víc. Zní mi teď jako vševědoucí modla, která ví vše nejlíp a už jen zvuk jejího hlasu mě uklidňuje.
"Bude to zase dobrý, viď?" zeptám se nejistě, i když mě Tom snad už tisíckrát dnes večer přesvědčil jeho souhlasem.
"Grace, já vím, že to myslíš upřímně a věřím v tebe, ale slib mi jedno," nakloní se ke mně o trochu blíže a zadívá se mi hluboko do očí, aniž by mi odpověděl na otázku. "Neubližuj mu," šeptne.
"Slibuju."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Útěkem se nic nevyřeší!'?

Ano 100% (23)

Komentáře

1 portfoliofox portfoliofox | 19. února 2015 v 0:15 | Reagovat

A z Clarka se vyklubal bezvadný chlap :D

2 Amy Amy | 21. února 2015 v 11:36 | Reagovat

Awww sladký Tomík, velkej brácha! :-) Jsem ráda, že tak rychle pookřál a nesprdnul Grace na dvě doby, přeci jen za to může on, kdyby neměl tak stupidní nápady :-D
Snad to Billovi nebude trvat dlouho, je to náš starý tvrdohlavec, ale když jde o city, mohlo by ho to přestat bavit o něco dříve :-) Těším se na další!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama