Kind of Weird Girl 10

1. března 2015 v 22:42 | A&K |  Kind of Weird Girl
Autor: Michi
Žánr: romantická komedie


I realita se může stát snem, zatím co sen může být skutečnější než realita.

Všichni tři jsme seděli na zemi před gaučem. El se o něj zlehka opírala zády s pohledem stočeným na svůj kotník, který jsem měl položený ve svém klíně a právě se ho pokoušel odborně prohlédnout. Levou rukou jsem jí pevně svíral lýtko, pravou opatrně prohmatával okolí kostí a soustředěně jsem se mračil. Neměl jsem nejmenší tušení, co jsem se vlastně pokoušel objevit, ale ani to mě nedokázalo odradit od osahávání její nohy. Bill seděl kousek od nás v tureckém sedu a zatím co horečně listoval ve svém mobilu, diskutovali jsme o budoucím turné k nové desce, která měla brzy vyjít. Nikdo z nás si neuvědomil, kolik času už stačilo uběhnout, dokud oknem nezačalo do obývacího pokoje proudit naoranžovělé světlo.
"Proboha! Kolik je hodin?" vyhrkla El vyplašeně, když jí při pohledu z okna došlo, že musí být už podvečer.
"Hmmmmm, bude pět," konstatoval Bill při kontrole času. Tázavě jsem se na El zadíval.
"Už musíš domů?"
"Rozhodně. Měla jsem být zpátky už před několika hodinama," přikývla El razantně. Chvíli jsem na ní pouze mlčky hleděl a opatrně kroutil jejím nártem ze strany na stranu, abych se přesvědčil o dobré pohyblivosti kotníku. El sebou bolestivě cukla, když se jí noha dostala do natažené polohy.

"Promiň," vzpamatoval jsem se a vrátil kotník zpátky. "Odvezu tě."
El se okamžitě nadechla k protestující odpovědi, než však stačila promluvit, zpražil jsem ji všeříkajícím pohledem.
"Tak dobře," pípla nakonec na odpověď.
"Fajn," pokývl jsem spokojeně hlavou, vyhoupl jsem se ze sedu do dřepu a postavil se.
"Do hodiny bych měl být zpátky doma," zadíval jsem se dolů na Billa.
"Jasně, v pohodě. Zatím nám objednám něco k večeři," kývnul na souhlas. Rychle jsem se sehnul k El.
"Počkej, já nejdřív-!" pokusila se mě zastavit, aby mohla nejprve ze země vstát, byl jsem ale rychlejší. Bez větších potíží jsem jí vzal do náruče a vytáhl se i s ní zpátky na nohy.
"Jasně. Jako bych nic neřekla," zavrtěla lehce hlavou, když jsem se na ní s potutelným úsměvem zadíval.
"Měj se, Bille," zamávala mému bratru na rozloučenou, jakmile jsem zamířil ke dveřím.
"Zatím, El," zdvihl ruku na oplátku pozdravu a dál se zaobírat svým telefonem. El přejela pohledem k mojí tváři.
"Není na tom tak trochu závislý?"
"Absolutně," přikývl jsem na souhlas. "Sociální sítě ho zcela pohltily."
"A ty na nich neujíždíš?" povytáhla tázavě obočí.
"Ne. Pro mě tohle fakt není," usmál jsem se a posadil jí na sedadlo spolujezdce.
"Jak to?" zamrkala na mě, jakmile jsem usedl vedle ní.
"Nevím. Přijde mi zbytečný neustále někam věšet nějaké fotky nebo psát blbosti jako Bill," pokrčil jsem rameny a nastartoval. El chápavě pokývla hlavou a přetáhla si bezpečnostní pás přes rameno.
"Počkej. Jaké fotky?" zarazila se.
"Co?" podíval jsem se na ní nechápavě.
"O jakých fotkách to mluvíš? Jaké fotky Bill zveřejňuje?" zeptala se zděšeně.
"Já nevím. Fotí různé momentky nebo hlouposti, co se mu během dne přihodí. Proč se ptáš?" pokrčil jsem rameny a tázavě se na ní zadíval. Její vyděšená reakce mě překvapila.
"Já jen- neobjevím se tam někde, že ne?" zamrkala nejistě.
"To určitě ne. Bill si dává pozor na takové věci. Ví, jak je soukromí důležité," usmál jsem se na ní povzbudivě. El úlevně vydechla.
"Páni. Tebe ta představa fakt vyděsila," zakroutil jsem fascinovaně hlavou. Očividně se jí opravdu ulevilo.
"Samozřejmě! Vážně nestojím o to, aby můj obličej koloval po celém internetu," svraštila obočí, až se jí nad nosem udělala malá rýha.
"Budeš mít vrásky, jestli se budeš mračit," dotkl jsem se kořenu jejího nosu ukazováčkem a pomalu s ním sjel po rovině až ke špičce. El stočila oči k sobě.
"To samé mi říká Ann," vrátila se poté pohledem k mému obličeji. Významně jsem povytáhl pravé obočí.
"Tak to nedělej," mrknul jsem na ni a nastartoval auto. "Kde vlastně bydlíš?"
"V Malta Way na-"
"Moment. Ty bydlíš v Malta Way?" přerušil jsem ji překvapeně. El zaraženě přikývla na souhlas.
"Myslíš Mlata Way v Long Beach, u první východní?" ujistil jsem se.
"Jo, proč? Ty to tam znáš?" zamrkala nejistě. S úsměvem jsem se otočil na zadní sklo a pomalu vycouval z příjezdové cesty.
"Neznám," odpověděl jsem a sešlápl plyn, jakmile jsem se přesvědčil, že nikdo jiný v ulici nejede. "Je to ale kousek odsud."
"Jak to myslíš, kousek?" vykulila El oči.
"Pěšky je to po téhle silnici necelých dvacet minut," ukázal jsem ukazováčkem před sebe. "Teď už chápu, proč na sebe všude narážíme."
"Neměla jsem nejmenší tušení, že je to tak blízko," vydechla překvapeně a začala se horečně rozhlížet po sousedství. "Vůbec jsem nepoznala, že tudy projíždíme."
"Nejsi tu ani dva měsíce. To pomalu nepoznáš ani za půl roku," stočil jsem k ní koutek oka.
"S mojí orientační schopností ve městě to nejspíše nepoznám ani za rok," usmála se do okýnka pobaveně, takže jsem zahlédl jen odraz.
"Jaké číslo máte?"
"Dvanáct," odpověděla a narovnala se na sedadle zpět. "Ale možná bude lepší, když mě vysadíš na kraji ulice."
"Proč?"
"Nejsem si jistá, jestli bude někdo doma a nerada bych- aby tě mí zaměstnavatelé vyděsili," trhla El neurčitě rameny. Nad jejím odůvodněním jsem pouze stočil koutek rtu nahoru a zatočil do ulice, kde byl jejich dům. Zaparkoval jsem u úhledně posekaného trávníku, který lemovaly tenké květinové záhony hned u domu. Skrze okno jsem si dům zběžně prohlédl.
"Pěkný," písknul jsem uznale a odepl si bezpečnostní pás, abych mohl vystoupit. Když jsem však vzal za kliku, zarazil jsem se a otočil se zpátky k El.
"Dáš mi svoje telefonní číslo?"
El nad tak nečekanou otázkou nejprve překvapeně zamrkala, poté se však sladce usmála a kývla na souhlas. Rychle jsem vytáhl mobil z kapsy kalhot a podal jí ho.
"Ale jestli ho dáš Billovi, nepřej si mě," vrátila mi mobil s poťouchlým úšklebkem.
"Bez obav. Budu ho střežit, jako by to bylo číslo na samotného Obamu," zamával jsem mobilem ve vzduchu, hbitě si napsané číslo uložil a zastrčil si mobil zpět do kapsy.
"Myslím, že číslo na Obamu by ho nevzrušilo tolik jako telefon na Vuitona," odpověděla El pobaveně.
"Tak to máš asi pravdu," zasmál jsem se její poznámce a konečně vystoupil z auta.
"Proboha El! Jsi v pořádku?" otevřela nám domovní dveře poměrně drobná blondýnka, která se téměř okamžitě na El vrhla v dlouhém objetí.
"Nic mi není. Je to jen vyvrknutý kotník. Za pár dní to bude dobré," odpověděla El s úsměvem a vyprostila se z jejího sevření.
"Víš to jistě? Nepotřebuješ odvézt do nemocnice?" přidržela si ji blondýnka na délku paží a starostlivě si ji prohlédla.
"Vážně to nic není, Ann. Ani to nemám oteklé," přisvědčila El.
"Tak dobře. Doma ti na to dám nějakou hojivou mast," kývla Ann hlavou a svěsila ruce podél těla. Poté obrátila svou pozornost ke mně. Zaujatě si mě celého prohlédla a s potutelným úsměvem se podívala zpátky na El.
""Ann, to je Tom. Tome, to je Ann," představila nás El rychle.
"Těší mě," natáhl jsem k ní ruku.
"Mě taky, Tome. El mi o tobě vyprávěla," stiskla mi ruku a zuřivě s ní zatřásla, až jsem sebou překvapeně trhl. Měla opravdu silný stisk na ženu. Když jsem si jí prohlédl trochu důkladněji, usoudil jsem, že zřejmě často cvičí. Přesto, že podle El byla necelé tři měsíce po porodu, měla pevnou a vyrýsovanou postavu.
"Opravdu?" usmál jsem se a podíval se na El, které zahořely tváře červenou barvou.
"Já jen- jen jsem říkala, že jsme se seznámili na pláži a tak…" broukla rozpačitě. Ann po nás přejela nadšeným pohledem.
"Nechceš jít na chvíli dál, Tome? Když už jsi El přivezl, mohl by ses tu chvíli zdržet," pobídla mě vstřícně dovnitř domu.
"Ne, on nemůže. Má ještě- spoustu práce a já ho už dneska zdržela víc, než dost," vyhrkla El rychle a začala Ann strkat do domu. Poté se ke mně ve dveřích otočila a omluvně se usmála.
"Promiň. Ale věř mi, že je to pro tvé vlastní dobro," špitla tiše, aby jí Ann neslyšela. S úsměvem jsem kývl na znamení, že rozumím. El poposkočila o krok dopředu, zachytila se mých ramen a vytáhla se na špičku pravé nohy.
"Děkuju za dnešek," vtiskla mi měkký polibek na tvář.
"To nic," broukl jsem na odpověď a ještě na okamžik ji u sebe přidržel dlaněmi, kterými jsem jí jemně sevřel boky. El se pomalu odtáhla zpátky a usmála se.
"Měj se," oplatil jsem jí pousmání a zamířil zpět k autu. El mě s Ann v zádech sledovala po celou dobu, než jsem nasednul a s posledním mávnutím na rozloučenou zmizel v zatáčce. Teď už jsem její předešlou poznámku chápal. Pokud byla Ann takhle urputná neustále, mohla klidně působit trochu děsivě, ačkoli se jinak zdála celkem sympatická.

"Ty už chceš jít vážně spát?" díval se na mě Bill nevěřícně. "Vždyť je sotva půlnoc!"
"Mám toho dneska po krk. Chci si prostě lehnout," zdvihl jsem paže nad hlavu, propletl si prsty a dlouze se protáhl v zádech. "Pro jednou mi určitě neuškodí, když půjdu spát dřív."
"To není normální," zakroutil Bill nesouhlasně hlavou.
"Proč by to nebylo normální?" svěsil jsem ruce zase dolů a nechápavě se na něj zadíval.
"Je to normální, ale u tebe to není normální. My přece nechodíme spát před svítáním už pěkně dlouho," ukázal nejprve prstem na mě, a potom palcem na sebe. Když jsem se ale nad jeho vážným výrazem pouze pousmál a neodpověděl, překřížil si paže přes hrudník a nahnul se od nahrávacího pultu ke mně.
"Není to náhodou tím, že jsi už dva dny neviděl El?" přimhouřil pátravě oči. Překvapeně jsem zamrkal nad jeho podivnou dedukcí.
"Co s tím má El společnýho?"
"Já nevím," pokrčil Bill rameny. "Třeba funguje jako tvoje nabíječka. Když se s ní vidíš, jsi pak k nezastavení a máš energie na rozdávání, a teď se s ní nevídáš a chceš jít spát ještě před půlnocí."
"To je teda hovadina," stočil jsem oči v sloup. "Prostě už toho mám pro dnešek dost, tak si chci odpočinout. Co je na tom tak hrozně divnýho?"
"Nic. A všechno," rozhodil Bill rukama a starostlivě se na mě zadíval. "Neleze na tebe něco?"
"To teda leze. Moje dvojče. A na nervy," přikývl jsem rázně hlavou. Bill se v okamžiku napřímil a probodl mě vražedným pohledem.
"Fajn, tak jdi spát. Já si pustím něco v televizi. Tohle doděláme zítra," trhnul uraženě rameny a odkráčel dlouhými kroky ze studia. Nechápavě jsem za ním zůstal ještě okamžik hledět. Potom jsem se ale zhoupnul v křesle dozadu a se zazíváním se ještě jednou protáhnul, než jsem konečně vstal a začal všechny přístroje poctivě vypínat. Dneska jsem se do postele opravdu těšil.

Tlumeně jsem přibouchl dveře od koupelny a šouravými kroky došel k prostorné posteli. S úlevným výdechem jsem se posadil na jejím okraji a natáhl se po mobilu, který na mě zuřivě blikal. Zatím co jsem byl ve sprše, přišla mi krátká textovka od Rii a sprostá zpráva od Billa. Spěšně jsem Rie odepsal, že jí zavolám až zítra a bratrovi poslal odpověď, po které se stoprocentně urazí ještě dvojnásob. Potom jsem odhodil mobil vedle sebe a praštil s sebou do měkkých dek. Úleva se dostavila okamžitě. Spokojeně jsem zavřel oči a zhluboka vydechl. Teď už stačilo jen usnout. Namísto toho jsem však znovu sáhl po mobilu a rychle naťukal textovku El.

Jak je na tom kotnik?

Ruku s mobilem jsem si pak položil na břicho a zase zavřel oči. Věděl jsem, že mi odepíše až ráno, protože touhle dobou na rozdíl ode mě už dávno spala. Vylekaně jsem s sebou trhnul, když mobil zavibroval a zapípal. S očekáváním, že se Bill odhodlal na druhé kolo války po zprávách, jsem se podíval na textovku, která dorazila.

Stejne jako rano, odpoledne a vecer, kdy ses ptal naposled J Je to mnohem lepsi.

Překvapeně jsem zamrkal na zprávu od El. Byla skoro jedna ráno a ona nespala? To nebylo zrovna obvyklé.

Ty nespis? :-)

Emily ma pulnocni svacinku :-)

Zběžně jsem přejel pohledem na hodiny a pobaveně jsem se usmál. Jestli teď měla svačinu, co bude mít za tři hodiny? Pozdní večeři? Zakroutil jsem hlavou sám nad sebou a rychle odepsal.

Taky bych nejakou nepohrdl :-)

Az ulozim Emily, něco ti donesu :-)

Opravdu? :O

:D Dobrou noc, Tome :-)

Dobrou, El :-)

Odložil jsem mobil na noční stolek a po čtyřech se doplazil až k polštáři. Vzápětí jsem do něj zabořil obličej a spokojeně oddechl. I takhle krátká konverzace s El mi stačila k tomu, abych měl ještě teď v obličeji úsměv. I když musela vstát k malému ječícímu dudlíkátoru a několikrát za noc ho nakrmit, pořád měla smysl pro humor. To se mi na ní opravdu líbilo.

"Tome?" zatřásl se mnou někdo jemně.
"Tome," ucítil jsem něčí dlaň na zátylku.
"Hmf," zabručel jsem rozespale. Nevěděl jsem, kolik bylo, ale rozhodně se mi nezamlouvalo, že se mě snažil někdo probudit.
"No tak, Tome, vstávej," houkl tlumený hlas vedle mého ucha. Jen velmi neochotně jsem se převalil z břicha na záda a pootevřel oči na malou škvírku. V pokoji byla naprostá tma, takže jsem neviděl vůbec nic.
"Tome?" oslovil mě povědomý hlas znovu. To už jsem zaostřil na černou siluetu vedle postele, která se ke mně skláněla.
"El?" zamumlal jsem rozespale a dlouze si protřel oči. Určitě to byl její hlas, ale co by tady uprostřed noci dělala?
"Tome?" odpověděla s úsměvem, který se jí odrážel v hlase. Okamžitě jsem doširoka rozevřel oči a posadil se.
"Ježiši kriste, El! Co tady děláš?" rozsvítil jsem hbitě lampičku a nevěřícně se na hnědovlásku zadíval.
"Říkal jsi, že by sis něco dal," usmála se sladce. Konsternovaně jsem na ní zůstal zírat.
"Jak ses sem, proboha, dostala?"
"Bill mě pustil," ukázala za sebe k zavřeným dveřím. Nechápavě jsem se rozhlédl kolem sebe a ještě jednou si protřel oči pro ujištění, že se mi to jen nezdá.
"Kolik je hodin?"
"Ani nevím. Něco kolem druhé?" pokrčila rameny a opatrně se posadila na kraj postele.
"A co tvůj kotník? To jsi šla pěšky?" zadíval jsem se na ní. Při představě, že šla uprostřed noci pěšky až sem, se mi ježily vlasy.
"Už jsem ti psala, že je v pořádku," naklonila El hlavu do strany. "A je to přeci kousek."
"Ježiši, El… Vždyť se ti mohlo něco stát!" posunul jsem se na posteli až k ní a sevřel jí obě paže v rukách. "Nemůžeš přeci jen tak chodit uprostřed noci venku. Ulice nejsou zase tak bezpečný. Může se tam potulovat kdokoli!" dodal jsem naléhavě. El sklonila pohled ke svým prstům a sevřela mezi nimi kus deky.
"Jen jsem chtěla vědět, jaké to je," špitla provinile.
"Cože?" zarazil jsem se.
"Jen jsem chtěla zkusit, jaké to je," zopakovala ještě jednou tiše a věnovala mi krátký pohled skrze dlouhé řasy.
"Co jsi chtěla zkusit?" svraštil jsem nechápavě obočí.
"Políbit tě," zkousla si spodní ret. Překvapeně jsem na ní zůstal hledět. Opravdu to právě teď řekla? A myslela to naprosto vážně?
"Prosím, Tome," hlesla a upřeně se mi zadívala do očí. Její pohled byl krotký a plný očekávání. Konečně jsem procitnul z prvotního překvapení a váhavě se k ní sklonil, když však přivřela oči, zastavil jsem se svou tváří u její a znovu se na ní zahleděl.
"Polib mě…" zašeptala El toužebně. Hlava mi samovolně klesla do boku, přitáhl jsem si ji blíž k sobě a přitiskl se svými rty k jejím. Cítil jsem, jak je sotva znatelně pootevřela, přesto na mě jejich nepatrný pohyb zapůsobil víc, než jsem očekával. Trhnutím jsem se od El zase odtáhl a zhluboka vydechl. Nečekal jsem, že to bude tak elektrizující polibek. Pustil jsem její paže ze sevření a zmateně zatěkal pohledem po její tváři. Ještě stále měla přivřené oči a spodní ret si zlehka vtáhla mezi zuby. Impulzivně jsem k jejímu obličeji vztáhl ruce a přitáhl si její tvář nazpět ke svým rtům. Tenhle polibek už byl ale jiný. Bouřlivý a vášnivý. Zcela nekontrolovatelně jsem se El proboural do úst svým jazykem a prsty jí kolem uší zajel do vlasů spletených v dlouhém copu. Na okamžik jsem měl pocit, jako bych její rty přímo drtil těmi svými, El mě však pevně objímala kolem krku a naprosto odevzdaně mi vycházela stejně vášnivě vstříc.
Zadýchaně jsem se od ní odtáhl a palcem jí přejel po naběhlých rtech. Byly narůžovělé a věčně usměvavé, teď ale především hebké a poddajné. Hranou dlaně jsem jí pohladil po líci a pomalu se k ní sklonil pro další, tentokrát něžný polibek.
"Tome, ty-"
"Já vím. Promiň," pousmál jsem se, když jsem se opřel svým čelem o její a všiml si, kam směřoval její pohled. El ke mně tiše vzhlédla, teplými dlaněmi sjela na můj hrudník a zcela nečekaně mě zatlačila zády do matrace.
"El, co to-" nestačil jsem dokončit větu, když se na mě obkročmo posadila.
"Jen chci vědět, jaké to je," hlesla zastřeným hlasem na odpověď a sevřela v prstech lem svého trička. Konsternovaně jsem sledoval, jak ho pomalu táhla vzhůru.
"Dotkni se mě," sevřela mi obě ruce ve svých a položila si je na nahé boky. Dlaněmi jsem jí přejel po jemné kůži až ke kyčlím a nevěřícně hleděl na její tělo. El pohnula boky a otřela se svým klínem o můj.
"El!" vystřelil jsem okamžitě zpátky do sedu a objal ji celou paží kolem pasu.
"Jen chci vědět, jaké to s tebou je," zašeptala mi El tiše ke rtům a zabořila mě zpět.
"Ježiši," zaryl jsem jí prsty do kůže a propnul se proti ní, když se o mě znovu otřela.
"El, tohle bys vážně-" umlčela mě ukazováčkem, který mi přiložila na rty. Tázavě jsem se zadíval na její tvář a přejel jí po bříšku prstu špičkou jazyka. Pousmála se, krátce mě políbila do koutku rtů a poté pokračovala spolibky na krk. Tlumeně jsem pod jejími mazlivými doteky vydechl. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného, než byly její horké rty, hebká kůže a vůně… Jaká byla vlastně její vůně?
Nadzdvihl jsem hlavu a pohlédl na El, která se právě ocitla u mého klína.
"El, to-! Ouh…" uniklo mi, když jsem ucítil teplé vlhko jejích úst. Hlavu jsem zabořil zpět do polštáře a nevěřícně vytřeštil oči na strop. Ani ve snu by mě nenapadlo, že udělá zrovna tohle. A ke všemu tak dobře?
"Proboha," zaskučel jsem a přitiskl si hrany dlaní na oči. Přivádělo mě k šílenství, jak neustále kroužila jazykem kolem dokola a přivírala rty.
"El," ujelo mi několikrát hrubé vzdechnutí.
"Tohle- dlouho nevydržím," zaskřípal jsem zuby. Její odpovědí však byl ještě pevnější stisk a vlhké horko.
"El," trhnul jsem sebou.
"El, no tak-" zaúpěl jsem varovně, ale marně. Tělem mi projela horká vlna, všechny svaly se jako na povel stáhly a já vystřelil do sedu.
"Proboha, El!" vytřeštil jsem doširoka oči před sebe. Nikdo tam ale nebyl. Pokojem se rozléhalo tlumené šero a skrze zavřené okno bylo slyšet štěbetání ptáků. Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe. V ložnici bylo prázdno, po El ani památky. S dlouhým vydechnutím jsem dopadl na postel. Byl to jenom sen. Úlevně jsem si překryl předloktím oči a zhluboka se nadechl. Vzápětí jsem však svraštil obočí a s nepříjemným pocitem vlhka odkryl deku.
"A kurva," ujelo mi při pohledu na spoušť, kterou jsem pod ní objevil. S odfrknutím jsem praštil hlavou na polštář. Ještě teď jsem cítil, jak mi srdce zrychleně tlouklo. Ten sen byl tak neskutečně živý, až mě to téměř děsilo.
Přetrvávající vlhko mě však donutil vstát. Rychle jsem stáhl deku i s prostěradlem a zmuchlal to do obří koule ve svém náručí. Rozhodně jsem nestál o to, aby se o tomhle dozvěděl někdo další, proto jsem zamířil z ložnice na chodbu, na které byla společná koupelna s košem na špinavé prádlo. V jejích dveřích jsem se však srazil s Billem.

"Co je?" zadíval se na roli ložního prádla v mých rukách.
"Nic. Jen malá nehoda," odsekl jsem na odpověď. Bill mě probodl nedůvěřivým pohledem a znovu si kouli prohlédnul. Vzápětí se však jeho obličej rozjasnil v širokém úsměvu a do očí se mu vkradl nevěřícný pohled.
"Neříkej mi, že jsi měl mokrý sen!" vyhrkl pobaveně.
"Neříkám," zabručel jsem nespokojeně. To už se však Bill začal smíchy klátit na celé kolo.
"Pane bože, kdy se ti to stalo naposled? Ve třinácti?" řehtal se jako blázen, zatímco jsem ho nevraživě sledoval a poklepával netrpělivě nohou.
"Jasně. Zatím, co tobě se to nestalo do teď," ušklíbnul jsem se na něj jedovatě a zabouchl za sebou dveře od koupelny. I přes ně jsem však zřetelně slyšel Billův hlasitý smích.

"Počkej, počkej, počkej. To mi prostě musíš vyprávět. Jak se ti to stalo?" dorážel na mě Bill ještě o půl hodiny později, když jsme společně v kuchyni snídali.
"Zkus hádat. Prostě se mi zdál sen a hotovo," trhl jsem rameny.
"Já bych teda spíše řekl vymalováno," rozesmál se Bill nanovo.
"Haha, blbečku," ušklíbnul jsem se na něj kysele a hodil po něm slupku od banánu. Bill se smíchem sledoval, jak dopadla na podlahu.
"To se ti zdálo o Rie?" podíval se poté zpátky na mě.
"Ne," zakousnul jsem se do ovocné rolky. V Billových očích se zvědavě zajiskřilo, což znamenalo jediné. Výslech, dokud ze mě nedostane, o kom ten sen byl.
"Zdálo se mi o El," vydechl jsem rezignovaně. Bill šokovaně zalapal po dechu.
"O El?? A to tě ten sen takhle rozparádil?" zakroutil nechápavě hlavou. Když jsem pouze trhl rameny, zůstal na mě i nadále civět.
"Co je?"
"Takže jste to v tom snu dělali?" zeptal se s potutelným úšklebkem.
"Ne," protočil jsem oči v sloup.
"Tak co se tam dělo?" zamrkal Bill nechápavě.
"Ježiši," odfrkl jsem nad jeho neodbytnou zvědavostí a naznačil mu, o co přesně šlo. Bill povytáhl významně obočí.
"To byla tak dobrá?"
"Byla zasraně dobrá," přikývl jsem na souhlas. "Byla tak dobrá, že jsem to ještě v životě nezažil."
Bill dlouze písknul a uznale pokýval hlavou. Poté se mezi námi rozhostilo ticho.
"Myslíš, že je taková i ve skutečnosti?" prohodil Bill nenápadně dotaz, který mezi námi visel jako dešťový mrak.
"Nevím a teď na to musím akorát pořád myslet," odhodil jsem zbytek rolky na talíř a protřel si dlaněmi oči. Bratr mě soucitně poplácal po zádech.
"Kašlu na to," narovnal jsem se a rozhlédl se po svém mobilu. "Byl to jenom sen, nic víc. Fakt nechci zjišťovat, jestli to takhle dělá i ve skutečnosti."
"Vážně?" protáhl Bill provokativně.
"Jo, vážně. El je kamarádka. Nebo alespoň doufám, že je. Nebo bude. To je jedno. Prostě o nic takového fakt nestojím," přikývl jsem rázně hlavou a urychleně naťukal zprávu.
"No jak myslíš," pokrčil Bill rameny a usrkl ze šálku horkou kávu. "Stejně pochybuju, že je v tom tak dobrá."
"Proč to říkáš?" zvedl jsem k němu pátravý pohled. Bill protočil oči a odložil kávu zpět na bar.
"Ale no tak. Ty si vážně myslíš, že tohle umí? Spíš mi připadá, že v tomhle ohledu nemá žádné zkušenosti," přehodil si nohu přes nohu a založil si ruce do podpaží. Nevěřícně jsem na něj zamrkal.
"Děláš si srandu? To si fakt myslíš, že ještě s nikým nic neměla??"
"A ty myslíš, že měla?" opáčil Bill.
"Já nevím. Nepřemýšlel jsem o tom," trhnul jsem rameny a celý nesvůj se ošil. Tímhle směrem se naše konverzace rozhodně ubírat neměla. Bill povytáhl obočí.
"Já to myslím vážně. Prostě jsem předpokládal, že jo," zamračil jsem se.
"Já ti říkám, že s nikým nic neměla. Jinak by nebyla tak rozpačitá, když na ní člověk jen sáhne nebo se nerozčilovala proto, že jí koukáš na prsa," konstatoval Bill nakonec. To už jsem však vstal ze židle a sklidil zbytky svojí snídaně. Bill se na mě překvapeně zadíval.
"Kam jdeš?"
"Za El," odpověděl jsem úsečně.
"Jdeš zjistit pravdu?" roztáhl rty do širokého úsměvu.
"Ne," odfrkl jsem a zastrčil si mobil do zadní kapsy kalhot. "Jdu cvičit jógu."
Bill na mě zůstal šokovaně hledět.
"Jógu? To jako vážně?" zeptal se nedůvěřivě.
"Absolutně," přikývl jsem a zamířil z kuchyně pryč.oteH
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Kind of Weird Girl'?

Ano 100% (29)

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 1. března 2015 v 22:56 | Reagovat

přečteno, těším se na další díl :-)

2 Andy Andy | 2. března 2015 v 21:00 | Reagovat

Super diel rychlo dalsi

3 anonymna anonymna | 3. března 2015 v 19:26 | Reagovat

kedy bude ďalší diel????? :)

4 Michi Michi | 6. března 2015 v 18:01 | Reagovat

Další díl se opozdí, jelikož jsem tento týden řešila nějaké nepříjemnosti a neměla jsem čas ani náladu na psaní. Takže se omlouvám za zpoždění, byl oto dost nečekané. Ale během příštího týdne se to už srovná a budou díly vycházet pravidelně dvakrát týdně jako předtím :) A přidám nějakou bonusovku :D

5 anonymna anonymna | 7. března 2015 v 19:59 | Reagovat

teším sa už teraz!!!!  :)))

6 Amy Amy | 8. března 2015 v 2:09 | Reagovat

Umííírááám! :-D :-D :-D Miluju Tvé vidění dvojčat, jsou boží! Tenhle díl mě opravdu extrémně pobavil, budu z něj čerpat vtip ještě hooodně dlouho :-D Billi a jeho výslechy a široké úsměvy, jo, naprosto typický on! A Tom? Ten rozvážný starší bratr, kterému jeho dvojče posílá sprosté textovky, prostě konec, finito - zemřela jsem! :-D :-D

A jinak teda ten sen byla pěkná podpásovka! :-D Já už se tak těšila, že to nabralo tak rychlý spád, i když mi byl trochu podivný způsob jak se to stalo, nicméně to ta podstata věci naprosto přehlušila :-D Awwww tááák se těším, až se to stane doopravdy! Teď jsem zvědavá, až bude Tom objevovat pravdu o Elině zručnosti. Zdali se přesvědčí o správnosti svých představ, nebo se stane jejím novým učitelem :-) Mooooc děkuju!

7 anonymna anonymna | 9. března 2015 v 22:26 | Reagovat

dnes som to tu bola skontrolovať už asi 5x či už nie je nový diel :D :))

8 Michi Michi | 10. března 2015 v 11:42 | Reagovat

[7]: Většinou jsem uveřejňovala čtvrtek a neděli, ale pokusím se to tentokrát trochu popohnat. Očividně se už nemůžete dočkat joggína Tomana :D :D :D

[6]: Jsem ráda, že se líbí a doufám, že co se dvojčat týče, bude to jen lepší a lepší :D A ten "podivný" způsob, o kterém mluvíš, se pak také časem vysvětlí ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama