Kind of Weird Girl 12

17. března 2015 v 22:37 | A&K |  Kind of Weird Girl
Autor: Michi
Žánr: romantická komedie


Kam nemůže ďábel, tam nastrčí ženu. Kam nemůže žena, tam nastoupím já.

Vstávat brzy ráno vážně není příjemný zvyk.
Vstávat v kteroukoli hodinu, která je před polednem, je krajně nepříjemný zvyk. Ale po včerejším utrpení to zase tak hrozné nebylo.
Čekal jsem, že každý pohyb bude bolestivý a raději umřu, než abych z postele musel vůbec vylézt. Kupodivu ale měla Ann pravdu. I když jsem svaly poměrně cítil, bylo mi jinak příjemně. Možná měla jóga skutečně něco do sebe, ačkoli ani tak by mě k jejímu cvičení už nikdy nikdo nepřemluvil.
Z postele jsem zamířil rovnou do koupelny, které jsem se předešlý den vyhnul velkým obloukem. Ostatně jako všemu, co znamenalo svlékání a oblékání, ohýbání nebo setkání s bratrem. Vyhnout se Billovi však byla nejtěžší část úkolu. Jeho slídící radar pro drby byl děsivější a přesnější, než kdejaký bulvár. Nakonec se ale přeci jen zadařilo. Musel jsem sice vynaložit veškeré úsilí do vražedného pohledu, který ho dokázal odradit od vyzvídání, ale posměšky na led mezi půlkami jsem si vyslechl i tak.

Po krátké sprše následovala běžná kontrola před zrcadlem. Ann mi sice svaly pochválila a podle Rii jsem začínal být pevnější, pořád se to ale ani zdaleka nepodobalo boulím, které na sobě měl Georg. Podle Billa jsem řešil blbost a El se k tomu nikdy nijak nevyjádřila kromě rozpačitého koukání všude kolem sebe. Na jednu stranu měl Bill pravdu. El občas reagovala až zbytečně stydlivě. Diskuze o svalech nebo jejich předvádění přeci nebylo nic, kvůli čemu by se musela cítit trapně. Leda by si myslela, že to ani nestojí za řeč a nechtěla se mě tím dotknout.
Zamračil jsem se na svůj odraz v zrcadle. Mohla si něco takového myslet? Jednoznačně jsem musel trénovat víc. To jsem ale s blížícími se přípravy na turné k nové desce viděl dost skepticky. Obvykle to totiž znamenalo míň cvičení a víc paření, ne naopak. Znechuceně jsem se odvrátil od zrcadla a přetáhl si přes hlavu černé tílko. Teď nad tím nemělo smysl uvažovat. Koncertní šňůra byla naštěstí ještě daleko a dnešek jsem si hodlal pořádně užít. Pokud měla El volno celý den i noc, mínil jsem toho využít na sto padesát procent.
Rychle jsem na sebe natáhnul šedé džíny a překontroloval čas na mobilu. Zatím jsem měl slušnou časovou rezervu, proto jsem popadl do ruky koženou bundu a zamířil z ložnice rovnou k Billovy.

Jak jsem předpokládal, bratr spal jako zabitý.
Přes oči měl nataženou škrabošku s nápisem, který přišel vtipný jenom jemu, a místo polštáře k sobě zuřivě mačkal Pumbu. Občas jsem skutečně nechápal, že s ním Pumba mohl vůbec spát. Jakmile Bill usnul, připomínal spíše člověka v kómatu se skutečně živými sny. Často jsem tak očekával, že ho jednou prostě zalehne nebo udusí v zápalu boje o poslední vysněné boty, o čemž obvykle mluvil jako o nočních můrách. Pumba měl však tvrdší spánek než Bill a to už bylo opravdu na pováženou.
"Bille?" oslovil jsem bratra dostatečně hlasitě na to, abych ho vzbudil a přešel k jednomu ze dvou oken, které patřily jeho ložnici. Hrubým zatáhnutím jsem rozhrnul těžký rudý závěs a otočil se zpátky k posteli.
"Bille!" houknul jsem znovu. Reakce však byla nulová.
"Ježiši," protočil jsem oči v sloup a s rozběhem mu skočil na postel, až bratr poposkočil.
"Pane bože!" vyjekl Bill zděšeně a urychleně se posadil. Se škraboškou na očích se pak zmateně rozhlédl kolem sebe, než mu došlo, že nevidí právě díky ní, a sundal si ji.
"Co sakra blbneš?!" praštil mě s ní přes rameno a znovu se rozhlédl dezorientovaně kolem sebe.
"Budím tě."
"A kolik je hodin?" protřel si rozespale oči.
"Půl deváté," odpověděl jsem s úsměvem. Bill zhrozen vytřeštil oči.
"Půl devátý?? Proč mě sakra budíš v půl devátý?!" praštil mě znovu škraboškou přes rameno a zabořil obličej zpátky do polštáře.
"Šel jsem spát sotva před čtyřma hodinama!"
"El má dneska volno," odpověděl jsem prostě a pohladil po hlavě Pumbu, kterého ani můj neomalený budíček příliš nevzrušil. Pouze nadzdvihl hlavu pro kontrolu, kdo jsem, a poté sebou praštil podobně jako Bill pro navázání tam, kde skončil.
"A kvůli tomu mě musíš budit?" zavrčel Bill nevrle z polštáře.
"Dohodli jsme se, že dneska dodržíme svou část sázky," odpověděl jsem s úsměvem. Bratr na mě jedním okem pohlédl.
"Myslíš tu, jak poběžíš nahý přes pláž?"
"Jo, to je ta moje část," poškrábal jsem se za krkem.
"Ale až večer, aby to nikdo neviděl," dodal jsem pro upřesnění. Bill dlouze povzdechl, s námahou se vytáhl na kolena a znechuceně se zadíval na sluneční paprsky, které mu svítily do pokoje.
"Fakt si myslíš, že je to dobrý nápad? Stačí jediný čumil, co tě pozná a tvoje nahý fotky obletí celý svět," zabručel nesouhlasně.
"To je jedno. Nemám se za co stydět," překřížil jsem si paže přes hruď se samolibým úsměvem. "Aspoň uvidí, že držím slovo."
"A potom tě zavřou mezi tvoje nadšený fanoušky," ušklíbnul se Bill kysele. Věnoval jsem bratrovi znechucený pohled.
"Zůstaň v klidu. Nikdo to neuvidí a nikdo si to nevyfotí," ujistil jsem ho.
"Jen aby. Do vězení za tebou chodit nehodlám," překřížil si ruce přes nahý hrudník.
"Fajn. Kdyžtak poprosím El," trhnul jsem ledabyle rameny.
"Idiote," praštil mě do ramene pěstí. "A co její část sázky? Vymyslel jsi pro ni program?"
"To si piš. Máme se za půl hodiny sejít na pláži a až vyvenčíme Timona, první zastávka bude v naší garáži," vypnul jsem hrdě hruď.
"Fajn," brouknul Bill, nasadil si na oči zpátky škrabošku a uvelebil se na břichu vedle Pumby. "Tak až se vrátíte z projížďky, vzbuď mě."
"Timone!" přivítala El nadšeného psa, který už několik metrů dopředu zuřivě kroutil ocasem a táhnul mě k ní. Když se však postavil na zadní, aby ji plnohodnotně přivítal, byl skoro stejně vysoký jako ona.
"Timone! Uklidni se!" zatáhl jsem ho za vodítko. Timon poslušně usednul na zadek, jinak ale moji přítomnost naprosto ignoroval a hnědýma očima upřeně hypnotizoval El. Nechápavě jsem zakroutil hlavou.
"Začínám si myslet, že tě má radši než mě," vydechl jsem rezignovaně.
"To rozhodně nemá," zakroutila El s úsměvem hlavou a zalovila ve své tašce, kterou měla přes rameno.
"Jenom cítí tohle," vytáhla sáček s psími pamlsky. Timon okamžitě poposedl na místě.
"Že se nestydíš," zakroutil jsem hlavou nad jeho nedočkavým čumákem, kterým se snažil probourat El do sevřené pěsti.
"Já?" zdvihla ke mně překvapený pohled.
"Ale ne ty. On!" pohodil jsem dlaní směrem k Timonovi. Ve stejnou chvíli El konečně rozevřela dlaň a Timon okamžitě slupnul odměnu.
"Psi jsou jako děti. Jak uvidí něco dobrého, všechno jde stranou," nabídla Timonovi ještě několik psích sucharů.
"Kdyby to bylo takhle jednoduchý, měli by děti všichni," odpověděl jsem na její přirovnání skepticky.
"Vždyť je mají skoro všichni," usmála se El vesele.
"Dobře, dobře. V tomhle ohledu máš lepší přehled ty," zdvihl jsem ruce do vzduchu a s úsměvem pokývl hlavou za sebe.
"Pojďte. Dáme si někde snídani."
"Ty jsi nesnídal?" povytáhla El tázavě obočí.
"Většinou touhle dobou ještě spím, takže snídám asi v době, kdy ty obědváš," zamyslel jsem se.
"Hádám, že Bill je na tom stejně," nahnula hlavu do strany.
"Jasně," roztáhl jsem rty do širokého úsměvu. El nevěřícně zakroutila hlavou.
"To víš, umělci," zamrkal jsem na ni laškovně, chytil ji za ruku a zamířil k nejbližšímu bistru u pláže.
"Proč jsi mi vlastně nadiktoval všechny ty věci?" zadívala se na mě tázavě, když jsme pomalu mířili přes park domů.
"Abys byla vybavená na celodenní plán," odpověděl jsem prostě a nedůvěřivě si přeměřil pohledem její tašku.
"Tam se ti všechno vešlo?" ukázal jsem na ni vzápětí prstem.
"Nepotřebuju moc věcí," pokrčila El rameny. "A když nevím, co máš vlastně v plánu, vzala jsem si jen to nejnutnější podle tvých instrukcí."
"To je zřejmě poprvé, co tohle slyším. Tuhle velikost má i Bill jako kabelku," zakroutil jsem nechápavě hlavou.
"Ačkoli Bill je případ sám pro sebe," dodal jsem vzápětí při vzpomínce na jeho hromady tašek a kufrů při každém cestování.
"Tohle bys o svém bratrovi říkat neměl. Není to hezký," nahnula hlavu do strany.
"Ale je to pravdivý," napodobil jsem ji. El do mě s úsměvem šťouchla a nabídla suchar Timonovi, který se k nám přihnal.
"Máš vůbec nějaké sourozence, že mě tu poučuješ?" narovnal jsem hlavu zpět a povytáhl tázavě obočí. Zarazilo mě však, jak se výraz El v jediném okamžiku přeměnil.
"Mám sestru. Mladší," odpověděla po krátké odmlce.
"Nevycházíte spolu?" odhadl jsem podle její reakce.
"Jsme dost rozdílné," trhla neurčitě rameny a otočila obličej na druhou stranu, aby se ohlédla po Timonovi. Ten se však vyřítil z druhé strany a bokem do mě silou vrazil, až jsem sebou trhnul a hrudí narazil do El. Pevně jsem ji sevřel v náručí, aby neupadla a ohlédl jsem po psovi.
"Timone!" napomenul jsem ho.
"Jsi v pořádku?" podíval jsem se poté zpátky na El.
"Nic mi není," přikývla na souhlas a tázavě se zadívala na sedícího Timona. "Za čím tak uháněl?"
"Nemám ponětí, ale jestli míní takhle šílet, půjde na vodítku," ustoupil jsem o krok dozadu a zamračil jsem se. Timon okamžitě sklopil uši a nasadil provinilý výraz. El si s úsměvem přidřepla a podrbala ho mezi ušima.
"Koukej, jak se tváří. Určitě to neudělal schválně," napodobila jeho štěněčí výraz.
"Nech toho. Víš, co jsem ti o tomhle pohledu říkal," vztyčil jsem výhružně prst do vzduchu. El stočila oči k Timonovi.
"Promiň, Timone. Má navrch," pohladila ho naposled po hlavě a rychle si zase stoupla. Pohledem jsem přejel z jednoho na druhého a dlouze si povzdechl.
"Fajn, tak jdeme. Za chvíli už budeme doma."

"Řekneš mi, co máš vlastně v plánu celý den dělat?" dotázala se El nejistě, když jsme zastavili před vraty garáže.
"Když ti to řeknu, nebude to už taková zábava," mrknul jsem na ni spiklenecky, odemkl malý zámek a zatáhnul za kovové dveře, které se začaly pomalu sunout nahoru. El tázavě přejela pohledem mezi garáží a příjezdovou cestou, na které stála černá a stříbrná Audi.
"Co máte v garáži, když oba parkujete před domem?" zadívala se na mě nedůvěřivě.
"Další auta," odpověděl jsem s úsměvem, pustil posuvné dveře a vstoupil do jejich přítmí. "Co jiného by tu mělo být?"
"Co já vím," pokrčila neurčitě rameny a opatrně za mnou nahlédla dovnitř. "Třeba soukromá zkušebna nebo domácí nahrávací studio."
"To je v suterénu," oznámil jsem jí pobaveně a s cvaknutím v garáži rozsvítil. El překvapeně zamrkala na obrovské auto, stojící přímo před ní.
"Vzala sis tu bundu, o které jsem ti říkal?"
"Jo, vzala," zalovila v černé tašce a vytáhla úhledně složený balíček.
"Ale nechápu, k čemu mi v takovém horku bude," vzhlédla ke mně tázavě.
"Zkus hádat," poplácal jsem kovový rám motorky, na kterou jsem se posadil. El na mě vytřeštila oči.
"Ty máš motorku?"
"Samozřejmě."
"Proboha. A ty na tom chceš jet? Se mnou??" zbledla vzápětí.
"Neříkej mi, že se bojíš motorek," povytáhl jsem nad jejím zděšeným výrazem obočí. El pouze zakroutila hlavou ze strany na stranu, pohledem však stále hypnotizovala stroj.
"Tak se oblékni a sedej," pohodil jsem hlavou za sebe na místo spolujezdce a nasadil si na hlavu černou helmu. El nasucho polkla.
"Ale-" pokusila se vznést námitku.
"Ale?" zopakoval jsem po ní v očekávání, s čím přijde.
"Nikdy jsem na motorce neseděla," hlesla rozpačitě.
"Nic na tom není. Prostě se mě budeš držet jako klíště a pokud se nakloním, uděláš přesně to samé," opřel jsem se předloktím o druhou helmu a přes vytažené čelní sklo se na El zadíval. Když její zděšený výraz ale stále přetrvával, zvedl jsem se a došel až k ní.
"Když jsi se mnou, nemáš se čeho bát," chytil jsem jí prsty za gumičku, ve které měla vlasy stažené do vysokého culíku a jemným tahem jí ho stáhnul dolů na krk. Poté jsem jí na hlavu nasadil identickou, jen o trochu menší helmu, a vzal jí z ruky bílý balíček.
"Tohle si oblékni, ať ti není zima," rozbalil jsem bundu a přidržel ji, zatímco se do ní El poslušné oblékla. Poté jsem jí pečlivě zapnul až ke krku a spokojeně si ji prohlédl.
"Fajn. Takhle je to lepší."
El na mě celou dobu konsternovaně hleděla, alespoň ale neprotestovala. Rychle jsem vytlačil motorku před garáž, kterou jsem spěšně zavřel, a podíval jsem se na El.
"Můžeme?"
"A- asi jo," přešlápla nejistě na místě. S povzbudivým úsměvem jsem ji chytil za ruku a posadil se na motorku.
"Pořádně se mě chyť a nohy nahoru," navigoval jsem ji, když se opatrně posadila za mě. Jakmile mi obtočila ruce kolem trupu a přitiskla se k mým zádům, přiklapl jsem si ochranné sklo na helmě a nastartoval.
Když jsem zastavil na prostorném parkovišti plném aut a vypnul motor, držela se mě El ještě hodnou chvilku kolem pasu, než se pomalu odtáhla. Stáhnul jsem si helmu z hlavy a s úsměvem se k ní natočil.
"Jaké to bylo?"
"Docela děsivé," vydechla úlevně, když se vyprostila z helmy, a vesele se na mě usmála.
"A bezkonkurenční!"
"Věděl jsem, že se ti to bude líbit," roztáhl jsem rty do širokého úsměvu. El pokývla souhlasně hlavou a opatrně z motorky sklouzla dolů. "Akorát sis mohl odpustit to kličkování mezi auty."
"Bez toho by to nebyl pravý požitek z jízdy," mrknul jsem na ni. El s úsměvem zakroutila hlavou a rozhlédla se kolem nás.
"Kde to vlastně jsme?"
"Trochu dál od domova," uložil jsem obě helmy do zadního kufru a ukazováček namířil přes parkoviště. El ho následovala pohledem.
"Lunapark?" zamrkala překvapeně.
"Byla jsi už v nějakém?" nahnul jsem se jí zvědavě přes rameno a zadíval se stejně jako ona na vyčnívající atrakce vysoko ve vzduchu.
"Vůbec ne. Ale strašně jsem do nějakého chtěla!" natočila ke mně nadšený obličej.
"Potom nevím, na co tu ještě čekáme," roztáhl jsem obě ruce a vybídl jí kupředu.

Dopoledne strávené v lunaparku bylo jedno z nejlepších, které jsem za poslední dobu zažil. Možná to však bylo tím, že jsem je většinou prospal.
El vedle mě většinu času nadšeně poskakovala, oči jí zářily víc, než malým dětem kolem nás a zvědavě se zastavovala téměř u každého stánku nebo atrakce, aby se podívala, o co se tam jedná. Ani já s Billem jsme nebyli tak natěšení, když jsme šli do lunaparku poprvé bez doprovodu a hlídkování osobních strážců.
Hned na začátku jsme se vsadili o to, kdo vícekrát zvítězí u soutěžních stánků. Většina z nich však závisela na dobré trefě a síle, což bylo s mizernými házecími schopnostmi El snadné vítězství. Přesto se s elánem hnala ke každému dalšímu stánku v přesvědčení, že tentokrát určitě vyhraje, a poté na mě trucovitě špulila pusu, když znovu prohrála. Podstatně složitější však bylo dostat ji na některou z atrakcí. U všech, které se houpaly nebo točily, zelenala i při pouhém pohledu na ně, a na zbytek zděšeně koulela oči. Odvážila se však na obří horskou dráhu, po jejímž absolvování jsem měl v levé ruce pocit, že už nikdy nezahraju jediný akord. Upřímná radost El byla však prudce nakažlivá.
Zpátky k motorce jsme se vraceli upatlaní od cukrové vaty a s obřím plyšovým medvědem v podpaží.
"Nemůžu uvěřit, že jsi ho vážně vyhrál," zakroutila El hlavou a přitáhla si medvěda před obličej, aby si ho znovu prohlédla.
"Je to jednoduchý, když to znáš," usmál jsem se pyšně nad její nepřímou pochvalou. El si přitiskla medvěda do náruče a zavrtěla nesouhlasně hlavou.
"Mně to teda jednoduché nepřišlo ani trochu."
"Taky jsi holka. A ke všemu neumíš vůbec házet," vyplázl jsem na ni špičku jazyka a zastavila se vedle motorky.
"No a co. Ty házet umíš, tak je to jedno," trhnula lhostejně rameny a mazlivě se otřela tváří o jemný plyš. Při pohledu na motorku se však zarazila.
"Jak ho na tom povezeme?"
"Snadno. Prostě ho skřípneš mezi nás," usmál jsem se na odpověď a natáhl k ní ruku s helmou. El se na mě nedůvěřivě podívala.
"Nechci ho nikde vyklopit."
"A já nechci nikde vyklopit tebe, takže se koukejte pořádně držet," nasadil jsem jí helmu na hlavu. El mi skrze sklo věnovala dlouhý, výhružný pohled, než se usadila na motorku za mě a vecpala mezi nás medvěda. Byl trochu zvláštní pocit, když mě do jedné půlky zad tlačil obrovský plyšák, a do druhé prsa El. Na cestu domů jsem zvolil umírněnější tempo, aby si El mohla trochu více užít výhled, který jízda na motorce poskytovala.

"Jsi jako čuně, víš to?" zkonstatovala El, jakmile jsem motorku uschoval zpět do garáže a venku ze sebe sundal koženou bundu.
"A čí je to asi tak vina?" přehodil jsem si křivák přes rameno a významně povytáhl obočí.
"Tvoje," odpověděla El bez rozmýšlení.
"Co prosím? Já snad špatně slyším," natočil jsem hlavu do strany, abych mi to zopakovala.
"Je to tvoje vina. Neměl jsi mě tou vatou šimrat v uchu," trvala tvrdohlavě na svém.
"A koho napadlo připlácnout mi jí k obličeji?" překřížil jsem si paže přes hrudník. "Víš, jak špatně to jde z vousů?"
"To ty jsi mi ten kus vaty hodil do výstřihu!" nedala se.
"Nic jsem ti tam nehodil. Prostě mi tam spadnul!" ohradil jsem se.
"Říkala jsem ti, ať s tím tolik nešermuješ," vyplázla na mě jazyk. V mžiku jsem měl obočí až uprostřed čela. El mezi nás demonstrativně vstrčila medvěda jako štít.
"Ten tě teda nezachrání…" usykl jsem k ní výhružně, přitáhl jsem si ji za paže k sobě a bez varování si ji i s medvědem přehodil přes rameno. El překvapeně vyjekla, když se ocitla hlavou dolů.
"Tome! Pusť mě!" zavrtěla se.
"Na to zapomeň," plesknul jsem ji dlaní přes vystrčený zadek, až nadskočila, a namířil si to s hrdou trofejí do domu.
"Tome! Já to myslím vážně?" cloumala sebou El dál, ačkoli to bylo zcela bez výsledku.
"To i já," přisvědčil jsem nevzrušeně, odemknul si hlavní dveře a se zabouchnutím se rozhlédl kolem. V domě panovalo naprosté ticho, takže Bill ještě určitě spal.
"Kam mě to neseš?" zpozorněla El okamžitě, když jsem začal stoupat po schodech.
"Jdeme vzbudit Billa. Říkal, ať to udělám, jakmile se vrátíme," informoval jsem ji stručně. El tlumeně vydechla a rezignovaně svěsila hlavu dolů. Bez dalších protestů jsem vrazil do Billovy ložnice.
"Bille! Vstávej! Už je dávno odpoledne!" houknul jsem hlasitě na bratra, jehož pozice se od předešlé příliš nezměnila. Ležel na břiše, hlavu měl schovanou pod pažemi a s občasným zachrápnutím spokojeně oddechoval. Akorát Pumba ležel pro změnu ve svém pelechu u kraje postele a chrápal na celý pokoj.
"Bille!" nakopnul jsem postel špičkou boty, abych bratra konečně přivedl k životu.
"Asi ještě nechce vstávat," ozvala se mi El za zády.
"Ale chce," stáhnul jsem si ji z ramene do náručí a přívětivě se na ni usmál. El zhrozena zakoulela očima.
"Tome, opovaž se-!" nestačila svou námitku ani doříct, když jsem ji hodil přímo na bratra.
"Tome!" vyhrknul okamžitě Bill, kterého Elin dopad nadnesl do vzduchu, načež se na matraci rozplácnul jako žába.
"Ty jeden pošahanče pošahaná!" serval si z obličeje škrabošku a naštvaně zabodnul pohled do El. Sotva si však uvědomil, že to nejsem já, překvapeně na ni zamrkal.
"Ahoj, Bille," mávla na něj El nejistě. Byla z větší části zabořená v měkkých dekách a tváře měla krvavě rudé studem. Nebo možná vztekem, ačkoli její rozpačitý výraz svědčil spíše o první variantě.
"Čau El," odpověděl jí Bill vyjeveně, důkladně si prsty prostřel oči a znovu se na ní zadíval. Nejspíše se chtěl ujistit, že se mu to jen nezdá a El leží doopravdy hned vedle něj v posteli.
"Už jsi vzhůru? Fajn. Tak můžeme zase jít," pokývnul jsem hlavou ke dveřím. Oba ke mně stočili pohled. Billův byl naprosto zmatený, zatímco u El jsem nabyl dojmu, že mě každým okamžikem přerazí.
"Na co tak koukáte? Chtěl jsi přeci vzbudit, až se vrátíme, ne?" mávnul jsem rukou do prostoru.
"To ale neznamená hodit mě po něm!" začala se El škrábat z postele ven. Bill si naposledy promnul oči a nechápavě zatřepal hlavou.
"Někdy vážně pochybuju o tvém duševním zdraví."
"Je v naprostém pořádku, bez obav," ušklíbnul jsem se na něj kysele a pomohl El zpátky na nohy. I přes to, že jsem ji nesl přes rameno po schodech a hodil ji k Billovi na postel, držela v náručí vyhraného medvěda a odmítala ho pustit.
"Jestli dovolíte, půjdu si dát sprchu. Pokusím se v ní totiž zapomenout, že se mě moje dvojče pokouší zabít!" vytáhl se nohy i Bill a celý rozcuchaný zamířil šoupavými kroky do koupelny u své ložnice. El za ním zůstala tázavě hledět.
"Asi ho to vyvedlo z míry víc, než sis myslel," špitla ke mně.
"Ani mě to nepřekvapuje," pokrčil jsem rameny a zářivě se na El usmál. "Holky po něm totiž často neházím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku 'Kind of Weird Girl'?

Ano 100% (29)

Komentáře

1 anonymna anonymna | 22. března 2015 v 19:30 | Reagovat

kedy bude ďalší diel? :))

2 Michi Michi | Web | 22. března 2015 v 21:15 | Reagovat

[1]: Odhaduju to tak na úterý, možná pondělí večer :)

3 anonymna anonymna | 22. března 2015 v 22:45 | Reagovat

[2]:

[2]: už sa neviem dočkať!poviedky som dlho nečítala, ale keď som objavila tvoju, hneď som si ju zamilovala :)

4 Michi Michi | Web | 23. března 2015 v 0:18 | Reagovat

[3]: No tak to mám fakt velkou radost! :) :D

5 Amy Amy | 26. března 2015 v 23:50 | Reagovat

Bill a jeho boží škraboška, to miluju! :-D A Tomanovi úvahy o vlastním těle a vůbec! Stoprocentně takhle uvažuje! :-D Píšeš tak přesvědčivým způsobem, že si to všechno pak promítám do 'reality' a skutečného Toma! :-D Takže bych se ani nedivila, až jednou okomentuju nějaké super video poznámkou 'A holky pamatujete, jak Tom říkal, že cvičil jógu?' :-D :-D Aww boží, jsem tak ráda, že je tu i další díl, hned na něj skočííím :-)

6 Michi Michi | Web | 27. března 2015 v 10:58 | Reagovat

[5]: Já si ty dva prostě takhle nějak představuju podle toho, co vídám na videích s nimi :D Jestli je to realita nebo ne, to se asi nedozvíme, ale pokud to alespoň někomu přijde uvěřitelné, pak je mission complete :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama