She is Mine! 1

22. března 2015 v 23:42 | A&K |  She is Mine!
Vítáme na blogu novou povídku od úžasné Michi a doufáme, že si jí oblíbíte stejně jako my a stejně jako její skvělou Kind of Weird Girl!

Autor: Michi
Žánr: dramedie


RANDE NASLEPO

"Lin, prosím tě. Nenuť mě tam jít," zakňučela jsem nad jejím urputným přemlouváním. Tenhle měsíc to bylo už po druhé, co se mě snažila dotáhnout na rande ve čtyřech a já to nechtěla za žádných okolností znovu absolvovat. Nebylo nic horšího, než rande naslepo. Leda rande naslepo, které vám domluvila Linda.
Ačkoli se její vkus nedal považovat za nejhorší, myslela jsem si o něm svoje. Ale dokud se mě to nijak netýkalo, neměla jsem potřebu jakkoli se k tomu vyjadřovat. Jenomže teď jsem stála na kraji útesu a ta blonďatá bestie mě z něj pošťuchovala vidlemi rovnou dolů.
"Ale ty se mnou musíš jít, Em! Zaručuju ti, že z něho budeš unešená!" zašermovala iphonem ve vzduchu, načež se zadívala na display a se zachichotáním odepsala na čerstvě příchozí zprávu. Tohle trvalo už dobré dvě hodiny, takže jediné, na co jsem se zmohla, bylo protočení očí a znechucené odfrknutí.
"Je vtipný jako ty, má skoro dva metry a božsky vypracované tělo!" začala se pro změnu rozplývat.
"A to teď mluvíš o tom, se kterým se mám sejít já nebo o tom tvém?" přeskočila jsem ukazováčkem ve vzduchu při zamyšleném přemítání, o kterém z nich to vlastně mluví. Linda nad mým dotazem nechápavě zakroutila hlavou.
"Samozřejmě, že mluvím o Tomovi!" rozhodila ruce a sesunula se z rozválené postele, kterou ze zásady nikdy nestlala.
"Že se vůbec ptám, co?" pronesla jsem se cynicky.

"Jsi děsná," ušklíbla se na mě kysele.
"Taky tě miluju," oplatila jsem jí stejně láskyplně. "Ale stejně nikam nejdu."
Podlý výraz, který se jí v mžiku objevil ve tváři, mi rozsvítil v hlavě varovnou kontrolku. Přesto jsem svůj názor nemínila změnit.
"Myslím to vážně, Lin. Nikam s tebou nejdu."
"To teda jdeš. Jinak všichni uvidí, jak jsi řádila na party v centru," zamávala mi mobilem přímo před nosem.
"To neuděláš," zdvihla jsem k ní vražedný pohled.
"Ale udělám," pokývla pomalu hlavou.
"Mrcho."
"Striptérko."
"Fajn!" spráskla jsem ruce k sobě a překřížila si je naštvaně přes prsa. "Jak chceš. Půjdu tam s tebou."
"Výborně! Hned o tom Tomovi napíšu," zaradovala se nad svým vítězstvím a urychleně začala vyťukávat zprávu. Nevraživě jsem si ji přeměřila pohledem. Mít tuhle blonďatou potvoru za kamarádku bylo většinu času spíš za trest než pro potěšení. Ale slib byl slib a vraždu ještě pořád klasifikovali jako trestný čin. Alespoň jsem mohla naivně doufat, že se s tím jejím zázrakem trochu pobavím.

"Nemůžu uvěřit, že jsi mě k tomu vážně přinutila," zavrčela jsem naštvaně, když jsme vystoupily z taxíku. Venku byl úchvatný průtrž mračen a cesta z našeho bytu trvala přes město dobrou hodinu, ve které jsem poslouchala štěbetavý rozhovor zamilované dvojice po telefonu nebo její pění ód nad Tomovou dokonalostí. Díky tomu jsem byla vytočená, sotva jsem stanula na ulici plné deštníků a spěchajících lidí.
"Vážně? A přitom mi to nedalo ani moc práce," věnovala mi Linda široký úsměv orámovaný rudou rtěnkou a zamávala iphonem provokativně ve vzduchu. Potlačila jsem nezkrotnou chuť vytrhnout jí ho a praštit s ním vší silou o obrubník.
"Jenom pro tentokrát. Potom to video smažeš," namířila jsem na ní výhružně ukazováček.
"No jasně," poslala mi vzdušný polibek a s decentním přeskočením vznikající kaluže vstoupila do vchodu pětihvězdičkového hotelu.
"Děkuju," broukla jsem k muži stojícímu u prosklených dveří, který nám je zdvořile přidržel. Na odpověď pouze uklonil hlavu a spěšně za mnou zavřel, aby vítr nezanesl dešťové kapky dovnitř. Pomalu jsem se rozhlédla kolem sebe.
Hotelová hala byla prostorná, čistá a překvapivě hlučná. Ubytovaní lidé procházeli všemi směry kolem recepce, mířili nahoru po velikém schodišti do svých pokojů, nebo do zadní části, kde se nacházel bar s podiem pro živá vystoupení. Několik jich hotel právě opouštělo, aby si užili večer ve městě a zbytek se svými kufry posedával na béžově polstrovaných pohovkách a křeslech kolem tmavě hnědých stolků, při čekání na ubytování. Stočila jsem pohled ke klenutému stropu, kde byl nespočet lustrů z broušeného skla. Ve světle se bohatě třpytily a mně z toho okamžitě rozbolavěly oči. Rychle jsem je sklopila zpátky k zemi a zadívala se na vyleštěný mramor pod svýma nohama. Jak jsem se na takové místo vůbec dostala? Naprosto jsem nesnášela přemrštěnou okázalost a luxus, jakým se bohatí snažili ohromovat své okolí a tohle místo pro ně bylo jako malý ráj.
"Můžeš mi říct, co tady děláme?" zasyčela jsem k Lindě s nepříjemným pocitem, že na nás všichni pohrdavě zírají. Ta mi však věnovala veselý pohled a zatáhla mě za ruku směrem k výtahům.
"Přestaň být tak prkená, Em a uvolni se trochu. Máme tu rande s nejhezčími kluky na téhle planetě a ty se tváříš, jako bychom šly na popravu!" šťouchla do mě loktem.
"Jasně. Až na to, že takhle mluvíš o každém novém objevu," zavrčela jsem na odpověď a pokradmu se podívala na opodál sedící dvojici postarších manželů, kteří z nás nespouštěli oči.
"Nejspíš si myslí, že jsme šlapky!" otočila jsem se zpátky na Lindu a netrpělivě poklepala podpatkem o podlahu.
"Mluv za sebe. Říkala jsem ti, jak se máš obléknout. Jenomže ty mě nikdy neposloucháš," povzdechla si, sundala si z očí velké sluneční brýle a obrátila svůj pohled ke dvojici. Zářivě se na ně usmála, zamávala jim a nastoupila do výtahu, který se právě otevřel. Nad jejím předváděním jsem pouze protočila oči a rychle vplula do výtahu za ní. Linda zmáčkla číslo předposledního poschodí a pomalu si začala rozepínat tmavě rudý kabát. Ladně si ho pak přehodila přes předloktí a překontrolovala svůj vzhled v zrcadle na zadní stěně výtahu.
"Měla jsi mi říct, kam jdeme. Nebrala bych si tyhle boty," zdvihla jsem nohu do výšky a vysoký podpatek zahákla o zábradlí protější stěny. V takovém počasí jsem nosila vysoké kozačky ze všeho nejraději, do pětihvězdičkového hotelu se však boty nad kolena rozhodně nehodily. Štěstí, že nebyly kožené.
"Řekla jsem ti, ať se oblékneš sofistikovaně," přehodila si blonďatý pramen přes rameno a konečně se přestala prohlížet v zrcadle.
"Jenomže sofistikovaně si každý vyloží po svém," vydechla jsem rezignovaně. Ani jsem nepředpokládala, že Linda zná správný význam toho slova, takže dohadovat se s ní nemělo žádný smysl.
"Teď už je to jedno. Vypadáš, jak vypadáš," sjela mě kritickým pohledem.
"Co tím chceš říct?" spustila jsem nohu zpátky dolů a naštvaně si založila ruce v bok.
"Že by ses neměla oblékat tak vyzývavě. Vypadá to lacině a Tomův bratr má rád sladké holky," odpověděla mi suše. Nechápavě jsem na ní zůstala hledět.
"Lin… I kdybych se oblékla do cukrové vaty, nikdy bych nevypadala sladce. Taková prostě nejsem. Já jsem spíš-"
"Mrcha?" přerušila mě.
"Cože jsem?" vyhekla jsem překvapeně. Vážně mě teď nazvala mrchou?
"To je v pořádku, Em. Nestyď se za to, jaká jsi. Prostě si ráda hraješ, to je celé," pokrčila rameny a nasadila další široký úsměv. "Už jsme tady."
Naprosto konsternovaná tím, co mi právě řekla, jsem vystoupila z výtahu a následovala ji širokou chodbou s červeným běhounem na podlaze a krémově vymalovanými zdmi s přiměřeným osvětlením. Prošly jsme kolem několika bílých dveří, odemykajících se na kartu, a zastavily se u jedněch na konci chodby. Krátce jsem se zadívala na pozlacenou oválnou destičku s číslem 254. Pokud jsem se nemýlila, nad námi už byly pouze prezidentské apartmány, takže v tomhle patře musely být druhé nejlepší pokoje. Tentokrát Lin opravdu netroškařila a při lovu zamířila rovnou na vysokou.
Sledovala jsem, jak dvakrát lehce klepla na dřevo a se zavrcením zadku si popotáhla černé pouzdrové šaty. Bezděky jsem sjela pohledem na svou zlatočernou sukni z tylu a povzdechla si. Nikdy jsem nepochopila Lindy potřebu vypadat jako Pařížanka, ale v tuhle chvíli bych s ní možná i měnila. Když se ozval rachot ochranného řetízku a tlumené hlasy, zdvihla jsem pohled zpátky ke dveřím. Ty se vzápětí otevřely a já se zahleděla do usměvavého mužského obličeje se strništěm na tvářích a zářícíma hnědýma očima. Zaraženě jsem natočila hlavu k Lindě. Doufala jsem, že tahle téměř dvoumetrová osoba s odbarvenými vlasy a propíchnutým nosem bude její Tom.
"Ahoj Lin," vykročil jí ze dveří vstříc, rukou jí objal kolem pasu a vyměnil si s ní letmý polibek na tvář. Ne, tak tohle Tom nebude. Vsadím se, že to je jeho mladší bratr, se kterým mě tak urgentně chtěla seznámit.
"Ahoj Bille," usmála se na něj Lin zářivě a s vytažením na špičky mu nahlédla přes rameno. S úsměvem se natočil ve dveřích bokem, aby mohla projít.
"Tom je v obýváku," informoval ji. Linda bez váhání zamířila dovnitř. Nechápavě jsem zůstala hledět na její záda, než mi zmizela za rohem další místnosti z dohledu. Ona mě vážně nechala stát na chodbě s úplně cizím člověkem, aniž by nás alespoň představila. Jen jsem nad jejím chováním zakroutila hlavou a podívala se zpátky na Billa. Jeho oči byly momentálně zapíchnuté kde si u mých kolen, krátce jsem si proto odkašlala a natáhla k němu ruku.
"Ema," představila jsem se prostě. Pomalu vyjel pohledem k mému obličeji a široce se usmál. Páni. Tak tohle nedokáže vykouzlit ani Linda a to je na velké úsměvy odborník.
"Bill. Těší mě," stiskl mi dlaň velkou, potetovanou rukou. Se zájmem jsem se na ni zadívala.
"Pěkná kérka," konstatovala jsem a zvedla oči nazpět k jeho obličeji.
"Díky. Ta tvoje taky," kývl hlavou směrem dolů k mému levému stehnu a pustil mi ruku.
"Jdeš dál?" vybídl mě nataženou paží dovnitř pokoje.
"Mám snad na výběr?" pokrčila jsem rameny a protáhla se kolem něj dovnitř. Návštěva obludária právě začíná, pomyslela jsem si. Bill za námi zaklapnul dveře a natáhnul ke mně ruku. Tázavě jsem povytáhla obočí.
"Tvůj kabát. Pověsím ti ho," objasnil mi svůj záměr. Takže slušně vychovaný, to bylo na kluka s tetováním docela neobvyklé. Sjela jsem prsty k černému pásku, kterým byl kabát převázaný, a dlouhým zatáhnutím ho rozvázala. Poté jsem začala kabát postupně rozepínat. Bill mě sledoval s takovým zaujetím, až mu hlava samovolně klesla do strany.
"Na co tak koukáš?" přetáhla si kabát přes holá ramena. Bill pouze zakroutil hlavou a dlouhými kroky mě obešel.
"Neživíš se jako striptérka, že ne?" položil mi naprosto zcestnou otázku. Přitom sevřel kabát v prstech a stáhnul mi ho z paží.
"A to má být kompliment nebo urážka?" odpověděla jsem mu otázkou, aniž bych ho spustila z očí.
"Jak chceš," odpověděl s potutelným úsměvem na rtech a opatrně pověsil můj kabát na věšák stojící vedle dveří. Nesouhlasně jsem si překřížila ruce přes prsa a přenesla váhu na levou nohu. Bill se ke mně obrátil čelem a věnoval mi další široký úsměv.
"Půjdeme?" natáhnul ke mně paži, jejíž dlaň mi decentně položil mezi lopatky a druhou ukázal na průchod do další místnosti. Pohledem jsem ho prošpikovala jako párek.
"Nejsi náhodou herec?" zeptala jsem se, aniž bych chtěla znát odpověď, a následovala jsem ho z prostorné předsíně do ještě prostornějšího obývacího pokoje. Nemusela jsem se ani rozhlížet, abych v něm našla Lindu. Okamžitě jsem o její blonďatou kštici zavadila pohledem, zatímco se věnovala zuřivému muchlování se svým vyvoleným. Ten měl na rozdíl od Billa vlasy černé, stažené do vysokého drdolu a rukama pevně mačkal Lindy zadek. I na jeho ruce bylo tetování, jenom ne tak rozsáhlé jako na Billově. Stočila jsem oči v sloup a zadupala nohou o podlahu. Ozvěna podpatku se roznesla po naleštěných parketách jako klapání koňských podkov na silnici. Účel to však splnilo. Dvojice přestala vzájemně pojídat své obličeje a otočili se na nás.
"Em! Už znáš Billa?" usmála se na mě Linda zářivě. Červenou rtěnku měla téměř všechnu pryč a bledě zelené oči jí svítily na dálku.
"Záleží na tom, čemu říkáš 'znát se'," odpověděla jsem sarkasticky. Nechápala jsem, jak si mohla Linda myslet, že se mi bude Bill líbit. Ošklivý rozhodně nebyl a jako idiot také nepůsobil, běžně jsem se ale s takovými typy kluků nestýkala. Neměla jsem vyhraněný typ, ale Bill mi přišel víc bizarní než sexy.
"Em, tohle je Tom. Ten, o kterém jsem ti vyprávěla," opřela se zátylkem o Tomovo rameno a spokojeně zavrněla. Pohledem jsem přejela na osobu stojící jí za zády a spěšně si ji prohlédla. Tom byl stejně přerostlý jako jeho bratr, měli podobné rysy v obličeji a identické hnědé oči. Jediný rozdíl jsem shledávala v jejich výrazu. Billovy oči hřály a zářily, zatímco Tomovy byly jiskrné a palčivé jako uhlíky. Zamračeně jsem se zadívala na jeho tvář. Přišlo mi na ní něco důvěrně známého, ale přes zarostlý obličej, kterým se Tom pyšnil, jsem nedokázala přijít na zdroj toho dojmu. Z Billa jsem přitom takový pocit neměla, přestože ti dva vypadali skoro stejně. Nespokojeně jsem si založila ruce na prsou. Nelíbilo se mi, jak si mě Tom zaujatě přeměřoval pohledem, zatímco měl kolem plných rtů zbytky rozmazané rtěnky.
"Tome, tohle je Ema. Moje nejlepší kamarádka," pokračovala Linda v představování. Tom pokývnul hlavou, pustil ji ze svého sevření a vykročil mým směrem.
"Jsem Tom. Dost jsem o tobě slyšel," promluvil s příjemným úsměvem na rtech. Jeho hluboký hlas doplnil chybějící součást mého podezření a já zůstala šokovaně hledět na jeho tvář, aniž bych zaznamenala jeho dlaň, kterou ke mně natáhnul.
"Kaulitz," vydechla jsem téměř neslyšně. To snad ani nemohla být pravda. Tom Kaulitz. V celé svojí velkoleposti. Tom Kaulitz. Moje oživlá noční můra.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš podívku 'She is Mine!'?

Ano 100% (13)

Komentáře

1 Nikol Nikol | 23. března 2015 v 19:59 | Reagovat

Tak tahle povídka se mi už teď velice líbí, snad Em zůstane dál takhle cynická vůči klukům :D

2 Andy Andy | 23. března 2015 v 22:08 | Reagovat

Naozaj putavy zaciatok poviedky. Dufam ze dalsie casti budu pribudat coskoro

3 Michi Michi | Web | 24. března 2015 v 21:58 | Reagovat

[1]: To si piš, že jo! :D

[2]: Děkuju. Budu se to snažit udržet v rovnováze s KoWG :)

4 Amy Amy | 28. března 2015 v 23:53 | Reagovat

Oh, další nádhera od Michi! Vypadá to, že tohle bude naprostý opak Kind of Weird Girl a tak se těším na příjemnou změnu. Zaprvé musím říct, že miluju úvodní fotku, naprosto! Moc hezká práce!
Teď jsem napjatá jako struna, rychle běžím na další díl! Oživlá noční můra - to znělo jako silná slova. Každopádně paráda!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama